Psychiatr. pro Praxi, 2006; 2: 70-72
Častým diagnostickým problémem u starších depresivních pacientů bývá odlišení depresivní pseudodemence (DPD) od pravé demence. Deprese je často doprovázena přechodným kognitivním deficitem. Bývají přítomné typické neuropsychiatrické příznaky kognitivního deficitu – psychomotorická retardace a bradypsychizmus, snížená chuť k jídlu, narušení cirkadiánních rytmů a další (8). Pacienti s DPD trpí depresí indukovaným kognitivním deficitem mimo rámec demence a stěžují si aktivně na poruchy paměti a neschopnost myslet nebo se soustředit (5). Rychlá a správná diagnostická rozvaha a rozhodnutí o vhodné terapii jsou naléhavé u závažných DPD s psychomotorickým zpomalením až stuporem a život ohrožujícími komplikacemi (dehydratace, dekubity, zápal plic, flebotrombóza s embolizací do plicnice a podobně). Hrozí i sebepoškozující a suicidální jednání. U seniorů trpících depresí existuje riziko, že budou označeni za dementní a lékař rezignuje na léčbu.
A differentiation of depressive pseudodementia (DPD) from real dementia presents a frequent diagnostic problem. Depression is accompanied by cognitive symptoms. Typical neuropsychiatry symptoms of cognitive deficit – psychomotor retardation, decreased appetite, changes of circadian rhythm and other problems (8). Most of patients with DPD suffers from depression-induced symptoms not related to dementia and actively complain of memory disturbance an inability of thinking or concentration (5). Rapid and correct diagnostic evaluation and a decision about suitable therapy are urgent in serious DPD with psychomotor deceleration or even stupor and life threatening complications (dehydration, decubital ulcers, pneumonia, deep venous thrombosis with pulmonary embolism etc.). There is a danger of self-mutilation or suicidal behaviour. In elderly patients suffering from depression there is a danger of being diagnosed as having dementia and treatment could be neglected.
Zveřejněno: 1. duben 2006 Zobrazit citaci