RUBRIKA www.psychiatriepropraxi.cz PSYCHIATRIE PRO PRAXI 137 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Diagnostika a farmakoterapie ADHD v dospělosti – 2. část Farmakokinetické aspekty dlouhodobě působících antipsychotik 2. generace Fenomén sebepoškozování – jak můžeme účinně pomoci? – část 2: Nasměrovat a doprovázet své pacienty k úzdravě Transgender identita a duševní zdraví Míra nárůstu suicidálního chování u dětí v preadolescentním věku po pandemii covidu-19. Profil suicidálních dětí hospitalizovaných na dětské psychiatrii Využití muzikoterapeutických technik jako podpory schematerapie u hospitalizovaných pacientů: Možnosti integrace napříč diagnostickými skupinami Dopad opioidů a substituční léčby na kognitivní funkce PRÁVO V PSYCHIATRII Pacient pohledem vybrané trestněprávní a kriminologické problematiky SDĚLENÍ Z PRAXE Emoční poruchy v dospívání II – z pohledu klinického psychologa www.solen.cz | www.psychiatriepropraxi.cz | ISSN 1213-0508 | Ročník 26 | 2025 Psychiatrie pro praxi 20253 Časopis je indexován v Bibliographia Medica Čechoslovaca, EBSCO a v Emcare.
Angelini Pharma Česká republika s.r.o. Palachovo náměstí 5, 625 00 Brno, www.angelinipharma.cz TRITTICO AC; TRITTICO PROLONG: S: Trazodoni hydrochloridum 75 mg, 150mg v 1 tabletě s řízeným uvolňováním. Trazodoni hydrochloridum 150 mg, 300 mg v 1 tabletě s prodlouženým uvolňováním. I: Léčba depresivních poruch u dospělých. KI: Přecitlivělost na účinnou látku nebo pomocné látky, intoxikace alkoholem nebo hypnotiky. Akutní infarkt myokardu. ZU: Pacienti s rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozováním a sebevraždy, především na začátku léčby, po změně dávkování a zejména mladí dospělí do 25 let, musí být pečlivě sledováni. Je nutné dávkovat s opatrností a pravidelně monitorovat pacienty s epilepsií, hypertyreózou, poruchami močení, akutním glaukomem s uzavřeným úhlem, zvýšeným nitroočním tlakem a hepatálním, renálním nebo kardiálním onemocněním (včetně prodloužení QT intervalu), pacienty současně užívající antikoagulancia nebo antiagregancia. U starších pacientů může častěji docházet k ortostatické hypotenzi, somnolenci a anticholinergním účinkům trazodonu. V případě výskytu „flu-like“ syndromu (horečka, bolest v krku) se doporučuje sledovat hematologické parametry. Pokud se u pacienta vyvine žloutenka, léčba trazodonem musí být přerušena. Podávání antidepresiv pacientům s psychotickými onemocněními může vést ke zhoršení psychotických symptomů. Během léčby bipolární afektivní poruchy trazodonem se může depresivní fáze změnit v manickou. V tomto případě musí být léčba trazodonem zastavena. Možnost vzniku serotoninového syndromu v kombinaci s dalšími serotonergními látkami a neuroleptiky. Přípravek by neměl být podáván dětem a mladistvým do 18 let věku. Obsahuje sacharosu. Pacienti nemají řídit a obsluhovat stroje, pokud se u nich projevuje ospalost, sedace, závrať, stavy zmatenosti nebo rozmazané vidění. NÚ: Ospalost, závratě, nervozita, únava, cefalgie a nespavost, sedace, neklid, snížená pozornost, nauzea, zácpa, průjem, dyspepsie, ovlivnění chuti k jídlu a tělesné hmotnosti, poruchy hepatálních funkcí, xerostomie, serotoninový syndrom, ortostatická hypotenze, poruchy močení. Myalgie, artralgie, vyrážka, pruritus. IT: Sedativní účinek antipsychotik, hypnotik, sedativ, anxiolytik a antihistaminik může být zvýšen, v těchto případech je doporučeno snížení dávky. Metabolismus antidepresiv je zrychlován perorálními kontraceptivy, fenytoinem, karbamazepinem a barbituráty. Některá antipsychotika metabolismus antidepresiv inhibují. Tricyklická antidepresiva se nemají podávat souběžně s trazodonem. Je-li trazodon podáván se silným inhibitorem CYP3A4, měla by být zvážena nižší dávka trazodonu. Je však třeba, kdykoliv je to možné, se vyvarovat společného podávání trazodonu a silných CYP3A4 inhibitorů. Pokud je trazodon podáván spolu s přípravky obsahujícími třezalku tečkovanou, nežádoucí účinky mohou být častější. Podání s antikoagulancii a antiagregancii vzácně zvyšuje riziko krvácení. V průběhu léčby trazodonem by neměl být požíván alkohol. TL: Data dokazují, že trazodon nemá žádné vedlejší účinky na těhotenství nebo na zdraví plodu či novorozence. Při kojení je nutno zvážit poměr risk/benefit. Vliv na fertilitu není znám. D: TRITTICO AC: Obvykle 75–150 mg/den v jedné dávce večer před spaním, lze postupně zvýšit (o 50 mg každý 3.- 4.den) na 300 mg/den ve dvou dílčích dávkách. U hospitalizovaných lze zvýšit na 600 mg/den, v rozdělených dávkách. Doporučená dávka pro starší a oslabené pacienty je snížena na 75–100 mg/den. Po dosažení klinické odpovědi má být dávka udržována alespoň jeden měsíc. Je doporučeno pokračovat v léčbě, dokud pacient nebude 4-6 měsíců bez příznaků. Při ukončení léčby, zejména po dlouhodobější léčbě, je doporučeno postupné snižování dávky. TRITTICO PROLONG: Počáteční dávka 150 mg/den může být zvýšena o 75 mg/den každé tři dny až do maximální dávky 300 mg/den. V některých případech lze počáteční dávku snížit na 75 mg/den. Doporučená dávka pro starší a oslabené pacienty je snížena na 75 mg/den. Přípravek se podává na lačno a zapije se sklenicí vody, vždy jednou denně, večer. Po dosažení klinické odpovědi má být dávka udržována alespoň jeden měsíc. Je doporučeno pokračovat v léčbě, dokud pacient nebude 4-6 měsíců bez příznaků. Při ukončení léčby, zejména po dlouhodobější léčbě, je doporučeno postupné snižování dávky. Neexistují žádné důkazy, že by byl trazodon návykový. DRR: Angelini Pharma Česká republika s.r.o., Palachovo náměstí 799/5, 625 00 Brno, Česká republika. Reg.č.: Trittico AC 75: 30/504/99-C, Trittico AC 150: 30/505/99-C, Trittico Prolong 150 mg: 30/140/14-C, Trittico Prolong 300 mg: 30/141/14-C. Uchovávání: Při teplotě do 25 °C, v původním obalu, chránit před světlem a vlhkostí. Datum poslední revize textu SPC: Trittico AC: 12. 5. 2023, Trittico Prolong: 11. 12. 2024. Přípravek je vázán na lékařský předpis a je hrazen zdravotními pojišťovnami. Seznamte se, prosím, se Souhrnem údajů o přípravku (SPC). Reference: 1. Aktuální SPC přípravku Trittico Prolong. Trazodon je účinný v léčbě depresivních poruch, včetně depresí spojených s úzkostí a poruchami spánku 1
www.psychiatriepropraxi.cz / Psychiatr. praxi. 2025;26(3):139-140 / PSYCHIATRIE PRO PRAXI 139 SLOVO ÚVODEM Ambulantní psychiatrie – základ psychiatrické péče Ambulantní psychiatrie – základ psychiatrické péče V posledních letech zažívá česká psychiatrie zásadní změny. Mluvíme o reformě péče o duševní zdraví, o síti Center duševního zdraví, o deinstitucionalizaci a podpoře komunitních služeb. Základem péče ale nadále zůstává ambulantní psychiatrie, bez fungování sítě psychiatrických ambulancí by se systém psychiatrické péče již dávno zhroutil. Ambulantní psychiatr je často prvním odborníkem, kterého pacient s duševní poruchou potká. Ale také tím posledním, který s ním zůstává dlouhodobě. Zvládá roli diagnostika, terapeuta, krizového manažera a velmi často i sociální opory. V rámci změn vstupují do systému ambulance s rozšířenou péčí, kde již vše nezůstává pouze na bedrech psychiatra. Psychiatr úzce spolupracuje s klinickým psychologem, část kompetencí přebírá psychiatrická sestra, u komplikovanějších pacientů využijí sílu zdravotnického týmu. Bylo by krásné moci napsat, že se těmito změnami systému ulevilo, ordinuje se nám lépe, péče je pro pacienty dostupnější… ale není tomu tak. O personální nouzi ve zdravotnictví víme všichni, mohli bychom skloňovat ve všech pádech. A i když se zdá, že z lékařských fakult k psychiatrii směřuje více lékařů než v minulosti, do ambulancí se dostanou až po ukončení specializačního vzdělání, a mnozí náš obor opět opustí již při náporu na ně kladeném v rámci vzdělávacího procesu probíhajícího v segmentu lůžkové péče. Můžeme se přít, zda ambulance s rozšířenou péčí a CDZ jsou pro systém přínosem nebo ne, ale realitou je, že všechny ordinace dnes čelí masivnímu přetížení, nárůst počtu pacientů péči vyhledávajících vysoce překračuje rozvoj a kapacitní možnosti ambulantního segmentu. Ambulance přijímají pacienty propouštěné z akutních lůžek, snaží se vyhovět praktickým lékařům a ujmout se pacientů jimi odesílaných, a bohužel v neposlední řadě suplují péči o adolescenty a děti, které se do specializované péče nedostanou. Vedou dlouhodobou léčbu chronicky nemocných, ale také řeší první ataky, psychické krize a často i sociální rozměr nemoci. A to ať už jsou jen „jedna ordinace s jedním lékařem“ či ambulantní tým s dalšími povinnostmi. Brzy by do systému v návaznosti na Koncepci psychiatrické péče měly vstoupit tzv. akutní psychiatrické ambulance (APA), které se zaměří na pacienty s potřebou akutní psychiatrické péče. Kromě alternativy hospitalizace by měly sloužit k překlenutí doby, než kapacita systému umožní převzetí pacienta do standardní ambulantní péče. Tyto změny by mohly zmírnit frustraci z přetížení, která je přítomná napříč segmentem, otázkou je, zda tato provázaná síť bude vznikat v dostatečné kapacitě, zda najde odborný personál i jinak než přetahováním mezi sebou – z lůžka do ambulance, z ambulance do ambulance… tato stávající situace nám bohužel radosti ze života nepřidává. Změny ve spektru pacientů ambulantní psychiatrie – generace mladých dospělých a jejich specifika Shodujeme se s kolegy ze Sekce ambulantní péče Psychiatrické společnosti ČLS JEP, že naši pacienti vypadají jinak než před lety, kdy jsme v ambulancích začínali. Ve většině ambulancí převažovali pacienti z tzv. velké psychiatrie – z dg. okruhu psychotických poruch, těžkých afektivních poruch. Ty teď vidíme významně méně. Z údajů z psychiatrických nemocnic je zjevné, že u nich hospitalizováni nejsou. Vliv moderní farmakologické léčby, včetně depotních preparátů? Vliv počínající sítě CDZ? Na tyto otázky zatím odpovědi hledáme. Klinické obrazy, se kterými lidé do ambulancí přicházejí, se mění. Přibývá pacientů s úzkostně depresivní symptomatikou, často spojenou s chronickým přetížením, pocitem tlaku na výkon, obavami z budoucnosti a narušenou sebedůvěrou. Významnou roli hraje vliv sociálních sítí, mediálního tlaku i ekonomické nejistoty. Časté jsou obtíže se sociálním fungováním, vyhoření již ve velmi mladém věku nebo únik do on-line světa. Mladí dospělí, tedy lidé ve věku zhruba od 18 do 30 let, dnes tvoří významnou a specifickou skupinu pacientů, jejichž nejen klinický obraz, ale i očekávání od péče a styl komunikace se odlišují od generací předchozích. Narůstá i počet mladých pacientů přicházejících z dětské a dorostové péče – v některých regionech i bez adekvátní přechodové péče – což zvyšuje nároky na ambulantní psychiatry pro dospělé jak z klinického, tak z organizačního hlediska. Změna v roli lékaře a přístupu k péči Tato generace má jiný přístup ke zdraví – na jedné straně je otevřená psychickým tématům a ochotná vyhledat pomoc, na straně druhé někteří přicházejí s „vlastní diagnózou“ z internetu či sociálních sítí, jiní čekají okamžité řešení problémů bez hlubší motivace ke změně. To vše klade nové nároky na komunikaci, edukaci, nastavení spolupráce a zvládání očekávání. Lékař musí často balancovat mezi podporou, hranicemi a přiměřenou mírou intervence. Vyžaduje to i větší citlivost k identitě, hodnotám a kulturním odlišnostem mladých dospělých, včetně genderové a sexuální diverzity. S tím bezpochyby souvisí to, že péče o tyto pacienty je časově velmi náročná. Na úrovni systému zatím chybí i jen návrh řešení tohoto trendu, a ani koncepce dětské a dorostové psychiatrie řešení nenabízí. Mění se také možnosti poskytování péče. Digitální intervence, telepsychiatrie a distanční péče v ambulantní praxi Vývoj technologií a zkušenosti z pandemického období zásadně proměnily vnímání distanční psychiatrické péče. To, co bylo dříve považováno za výjimečné nebo okrajové, se během několika let stalo pevnou součástí ambulantní praxe. Pandemie covidu-19 otevřela dveře telemedicíně a ukázala, že kontakt s pacientem může být efektivní i bez fyzické přítomnosti. Od
PSYCHIATRIE PRO PRAXI / Psychiatr. praxi. 2025;26(3):139-140 / www.psychiatriepropraxi.cz 140 SLOVO ÚVODEM Ambulantní psychiatrie – základ psychiatrické péče té doby roste tlak na začlenění distanční péče jako standardní součásti ambulantní péče. S odstupem několika let se zdá, že dojde k posunu a k nastavení jasných pravidel pro poskytování této formy služeb. Distanční péče dnes zahrnuje široké spektrum formátů – od klasických telefonických konzultací, přes videohovory až po využití mobilních aplikací a digitálních terapeutických nástrojů. Její využití se nabízí zejména u stabilizovaných pacientů, u klientů z odlehlých oblastí, nebo tam, kde je osobní kontakt obtížný (např. u některých úzkostných poruch, u matek s malými dětmi, osob s pohybovým omezením apod.). Zejména u mladších pacientů je distanční kontakt často vnímán jako přirozený a méně stigmatizující. Na druhou stranu je třeba zmínit i limity – chybějící neverbální signály, riziko ztráty terapeutického rámce, obtížnější hodnocení aktuálního stavu u nových nebo akutních pacientů. Výbor sekce ambulantní péče proto v návaznosti na aktivity ministerstva zdravotnictví připravil doporučený postup pro distanční psychiatrickou péči, který má sloužit jako opora klinikům při rozhodování, kdy a jak tuto formu péče využít. Doporučení reflektuje nejen medicínské aspekty, ale také etiku, bezpečnost a komunikační rámec, který je třeba dodržet. Ruku v ruce by měly nastat změny v úhradě distanční péče. První vlaštovky by měly být již v příštím roce. Telemedicína je realita – a otázkou není, zda ji používat, ale jak ji používat bezpečně, efektivně a v souladu s odbornými a etickými standardy. Psát o tom, co nás „pálí“ by zahrnovalo mnoho dalších témat. Např. tlak na vyšetření ke zbrojnímu pasu, řešení posudků ke způsobilosti řízení motorových vozidel, kdy praktičtí lékaři se na nás obrací stále častěji. Padly na nás v plné síle neschopenky, lázně… a se vším je spojená větší administrativní zátěž. Problematika pacientů s nařízeným ochranným léčením, opakované zprávy, nejednotná praxe soudů co se úhrady různých zpráv týká… Zde aspoň naděje, že se opět rozběhla jednání s ministerstvem spravedlnosti a za Sekci ambulantní péče ČLS JEP s podporou ministerstva zdravotnictví důrazně hájíme, že toto je pro ambulanta práce navíc, a je třeba najít a sjednotit pravidla úhrady. Nezbývá než věřit, že snad nebude hůře a že budeme i nadále schopni být našim pacientům oporou a přežijeme i současnou dobu se zachováním vlastního duševního zdraví. MUDr. Simona Papežová ve spolupráci se Sekcí ambulantní péče Psychiatrické společnosti ČLS JEP PSYCHIATRIE PRO PRAXI ROČNÍK 26, 2025, ČÍSLO 3 TIRÁŽ Vydavatel: SOLEN, s. r. o., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc IČ: 25553933 Adresa redakce: SOLEN, s. r. o., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc tel: 582 397 407, www.solen.cz Redaktorka: Mgr. Eva Kolbingerová, kolbingerova@solen.cz Grafická úprava a sazba: DTP SOLEN, Michal Bajnok, bajnok@solen.cz Obchodní oddělení: Ing. Krista Macková, mackova@solen.cz Charlese de Gaulla 3, 160 00 Praha 6 Citační zkratka: Psychiatr. praxi Registrace MK ČR pod číslem E 10015. ISSN 1213-0508 (print), ISSN 1803-5272 (on-line) Časopis je indexován v: Bibliographia Medica Čechoslovaca, EBSCO a v Emcare. Články prochází dvojitou recenzí. Vydavatel nenese odpovědnost za údaje a názory autorů jednotlivých článků či inzerátů. Reprodukce obsahu je povolena pouze s přímým souhlasem redakce. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky krátit či stylisticky upravovat. Na otištění rukopisu není právní nárok. ČASOPIS JE PŘIPRAVOVÁN VE SPOLUPRÁCI SE SDRUŽENÍM AMBULANTNÍCH PSYCHIATRŮ. Předplatné tří čísel časopisu včetně supplement na rok 2026. ČR: tištěná 900 Kč, elektronická 540 Kč. Objednávky na www.solen.cz ➜ predplatne@solen.cz nebo 585 204 335. Předseda redakční rady: prof. MUDr. Ján Praško Pavlov, CSc. Redakční rada: prof. MUDr. Ivana Drtílková, CSc., MUDr. Vlasta Hanušková, MUDr. Erik Herman, Ph.D., prof. MUDr. Ladislav Hosák, Ph.D., MUDr. Vladislav Chvála, doc. MUDr. Roman Jirák, CSc., prof. MUDr. Tomáš Kašpárek, Ph.D., MUDr. Miloslav Kopeček, Ph.D., prof. MUDr. Klára Látalová, Ph.D., doc. MUDr. Libuše Stárková, CSc., prof. MUDr. Bc. Libor Ustohal, Ph.D. Odpovědní garanti: Psychoterapie – MUDr. Vladislav Chvála, Konziliární psychiatrie – MUDr. Erik Herman, Ph.D., Biologická psychiatrie – prof. MUDr. Ladislav Hosák, Ph.D., Ambulantní psychiatrie – MUDr. Erik Herman, Ph.D., Pedopsychiatrie – prof. MUDr. Ivana Drtílková, CSc., Výběr z literatury, aktuality – prof. MUDr. Bc. Libor Ustohal, Ph.D., Gerontopsychiatrie – doc. MUDr. Roman Jirák, CSc.
www.psychiatriepropraxi.cz 141 PSYCHIATRIE PRO PRAXI OBSAH Obsah SLOVO ÚVODEM 139 MUDr. Simona Papežová Ambulantní psychiatrie – základy psychiatrické péče PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY 143 MUDr. Michal Vodička Diagnostika a farmakoterapie ADHD v dospělosti – 2. část 151 MUDr. Martin Hýža, Ph.D., MUDr. Tomáš Skřont Farmakokinetické aspekty dlouhodobě působících antipsychotik 2. generace 156 MUDr. Michaela Chmelíková Fenomén sebepoškozování – jak můžeme účinně pomoci? – část 2: Nasměrovat a doprovázet své pacienty k úzdravě 164 MUDr. Daniela Kestlerová Transgender identita a duševní zdraví 168 MUDr. Katarína Jaššová, Ph.D., MUDr. Markéta Holá, MUDr. Tereza Podhorná Míra nárůstu suicidálního chování u dětí v preadolescentním věku po pandemii covidu-19. Profil suicidálních dětí hospitalizovaných na dětské psychiatrii 172 Mgr. et Mgr. Zdeněk Maté, prof. MUDr. Ján Praško, CSc., Mgr. Draga Čermáková, PhDr. Marie Ocisková, Ph.D. Využití muzikoterapeutických technik jako podpory schematerapie u hospitalizovaných pacientů: Možnosti integrace napříč diagnostickými skupinami 184 Mgr. Aneta Votavová, Mgr. Lenka Šťastná, Ph.D. Dopad opioidů a substituční léčby na kognitivní funkce Mgr. et Mgr. Zdeněk Maté, prof. MUDr. Ján Praško, CSc., Mgr. Karolína Richtrová, MUDr. Jan Pasztor, Mgr. Draga Čermáková, Mgr. Marina Jermařová, PhDr. Marie Ocisková, PhD. Spolupráce muzikoterapie a schematerapie v hospitalizační péči o pacienty s hraniční poruchou osobnosti: klinické kazuistiky a doporučení pro praxi článek v e-verzi
www.psychiatriepropraxi.cz 142 PSYCHIATRIE PRO PRAXI OBSAH PRÁVO V PSYCHIATRII 189 JUDr. Petr Jambor Pacient pohledem vybrané trestněprávní a kriminologické problematiky SDĚLENÍ Z PRAXE 197 PhDr. Veronika Buchtová Emoční poruchy v dospívání II – z pohledu klinického psychologa KOMENTÁŘ 202 MUDr. Milan Beniš, MUDr. Jiří Podlipný, Ph.D. Expozice a terapie pobídkami při léčbě závislostí – diskuze nad výhradami FIREMNÍ INFORMACE 206 MUDr. Jiří Havel, MSc. Hypomagnezemie jako nejčastější nediagnostikovaná iontová nerovnováha v klinické praxi a jak ji řešit www.psychiatriepropraxi.cz Psychiatrie pro praxi
www.psychiatriepropraxi.cz / Psychiatr. praxi. 2025;26(3):143-150 / PSYCHIATRIE PRO PRAXI 143 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Diagnostika a farmakoterapie ADHD v dospělosti – 2. část Diagnostika a farmakoterapie ADHD v dospělosti – 2. část MUDr. Michal Vodička Psychiatrická ambulance, České Budějovice Druhá část přehledového článku o ADHD se zaměřuje na časté komorbidní poruchy vyskytující se současně s ADHD, jejich diferenciální diagnostiku a současné farmakoterapeutické přístupy zaměřené na ADHD i jednotlivé komorbidity. Rovněž se věnuje problematice automutilačního a suicidálního chování u pacientů s ADHD a možnostem jeho farmakologické intervence. Klíčová slova: ADHD, komorbidity, automutilace, bipolární porucha. The diagnosis and pharmacotherapy of adult ADHD – part 2 The second part of the review article on ADHD focuses on the common comorbid disorders that co-occur with ADHD, their differential diagnosis and current pharmacotherapeutic approaches targeting ADHD and individual comorbidities. Furthermore, it addresses the issue of self-injurious and suicidal behaviours in patients with ADHD, along with pharmacological interventions for these conditions. Key words: ADHD, comorbidities, self-harm, bipolar disorder. Léčba vybraných komorbidních onemocnění Symptomy ADHD se mohou podobat příznakům jiných duševních poruch, ať už z důvodu překrývání se s příznaky ADHD, jako je neklid či poruchy se soustředěním, nebo kvůli charakteristickým doprovodným symptomům ADHD, jako je emoční dysregulace (ED), nízké sebevědomí či spánkové poruchy (1). Proto je klíčové přesně porozumět psychiatrickým komorbiditám ADHD v dospělosti. Znalost těchto komorbidit je zároveň zásadní pro léčbu, protože přítomnost dalších psychiatrických poruch často zhoršuje psychopatologii, snižuje účinnost léčby a negativně ovlivňuje prognózu. Depresivní porucha Depresivní porucha a ADHD se nezřídka vyskytují společně, což mnohdy vede k závažnému dlouhodobému postižení a potížím s účinnou diagnostikou a léčbou. Souběžný výskyt těchto poruch je spojen se značnou morbiditou a obtížemi při léčbě. Až 50 % dospělých pacientů s ADHD prodělalo aspoň jednu depresivní epizodu. Diagnostická kritéria pro ADHD splňuje také 34 % pacientů léčených pro rezistentní depresi (2). Přítomnost ADHD je rizikový faktor pro rozvoj deprese. Pacienti s depresivní poruchou a komorbidní ADHD mají dřívější rozvoj příznaků depresivní poruchy, vyšší riziko recidivy depresivní poruchy, sebevražedných pokusů a nutnosti psychiatrické hospitalizace (3). Včasná farmakologická léčba ADHD je spojena s nižším rizikem rozvoje depresivní poruchy. Klinické projevy ADHD a depresivní poruchy se v mnoha aspektech překrývají, což může ztěžovat jejich rozlišení v běžné praxi. U dospělých pacientů s ADHD sice opakované neúspěchy a nízké sebevědomí mohou přispívat k depresivní reaktivitě, avšak pravděpodobnější je, že strukturální a funkční odchylky mozku typické pro ADHD samy o sobě primárně predisponují k rozvoji deprese či chronické anhedonie. Nedostatek motivace u ADHD je navíc velmi selektivní a nepostihuje všechny oblasti života pacienta, což jej odlišuje od globální anhedonie DECLARATIONS: Declaration of originality: The manuscript is original and has not been published or submitted elsewhere. Ethical principles compliance: The authors attest that their study was approved by the local Ethical Committee and is in compliance with human studies and animal welfare regulations of the authors’ institutions as well as with the World Medical Association Declaration of Helsinki on Ethical Principles for Medical Research Involving Human Subjects adopted by the 18th WMA General Assembly in Helsinki, Finland, in June 1964, with subsequent amendments, as well as with the ICMJE Recommendations for the Conduct, Reporting, Editing, and Publication of Scholarly Work in Medical Journals, updated in December 2018, including patient consent where appropriate. Conflict of interest and financial disclosures: None. Funding/Support: None. Cit. zkr: Psychiatr. praxi. 2025;26(3):143-150 https://doi.org./10.36290/psy.2025.024 Článek přijat redakcí: 3. 4. 2025 Článek přijat k tisku: 16. 7. 2025 MUDr. Michal Vodička vodicka.michal@gmail.com
PSYCHIATRIE PRO PRAXI / Psychiatr. praxi. 2025;26(3):143-150 / www.psychiatriepropraxi.cz 144 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Diagnostika a farmakoterapie ADHD v dospělosti – 2. část typické pro depresivní poruchu. Dlouhodobé potíže s usínáním mohou napodobovat symptomy insomnie sekundární k depresi. Poruchy pozornosti jsou přítomné u obou diagnóz, což dále komplikuje diagnostiku (4). ED může být v některých případech chybně interpretována jako projev depresivní poruchy. Mezi důležité prediktory nediagnostikované ADHD patří vyšší počet dříve užívaných antidepresiv typu SSRI (p < 0,03), což je v souladu s dosavadními poznatky, neboť selektivní inhibice serotoninového transportéru – typická pro SSRI – obvykle nevede k významnému zlepšení příznaků ADHD. Navíc právě tato forma účinku má potenciál nepříznivě ovlivnit dopaminergní a noradrenergní neurotransmisi prostřednictvím aktivace receptorů 5-HT2A a 5-HT2C, což může vést k prohloubení anhedonie či oploštělosti afektu. Tento efekt však není přítomen u látek, které tyto receptory antagonizují, jako je například agomelatin, mirtazapin, trazodon a v menší míře také vortioxetin (2). Léčba Kombinace antidepresiv a medikace na ADHD není vždy nezbytná. Například atomoxetin může často účinně ovlivnit jak afektivní, tak i anxiózní příznaky již v monoterapii. Potřeba kombinované léčby se odvíjí od klinické situace. U pacienta, který je již léčen pro ADHD a u něhož se nově objevují depresivní symptomy, je přidání antidepresiva možné, avšak vyžaduje pečlivé zvážení, zejména s ohledem na možná kardiovaskulární rizika některých kombinací. Naopak u pacienta, který přichází primárně s obrazem těžké deprese bez dosavadní psychiatrické léčby, může být diagnóza ADHD zastřena akutní symptomatikou. V těchto případech se příznaky ADHD obvykle projeví až po odeznění akutní fáze deprese nebo při nedostatečné odpovědi na standardní antidepresivní léčbu. Rozsáhlá populační kohortová studie, která po dobu čtyř let sledovala 38 752 pacientů, zjistila, že užívání medikace na ADHD je asociováno s nižší prevalencí deprese, a to zejména u jedinců, kteří ADHD medikaci užívají delší dobu (5). Bipolární porucha Diagnostika bipolární poruchy (BAP) s komorbidní ADHD je složitá, protože se mnoho příznaků BAP překrývá s příznaky ADHD. Diferenciální diagnostika mezi ADHD a BAP II je ztížena přítomností hypomanických epizod, které lze od ADHD odlišit obtížně. Klinický obraz mohou dále komplikovat smíšené epizody a rychlé cyklování, které jsou častější u BAP II než u BAP I. Nicméně u pacientů s komorbidní ADHD převažuje BAP I nad BAP II (2). Až 40 % pacientů s diagnostikovanou BAP splňuje také kritéria pro ADHD (6). Dospělí s BAP a ADHD mají horší průběh a závažnější klinické projevy ve srovnání s jedinci bez této komorbidity. U jedinců s komorbidní ADHD bývá časnější nástup příznaků poruchy, četnější epizody poruch nálady, nižší úroveň dosaženého vzdělání, vyšší míra sebevražedných pokusů a vyšší prevalence současného zneužívání psychoaktivních látek (7). Léčba U pacientů s komorbidní ADHD a BAP je nezbytné primárně stabilizovat afektivní symptomatiku, neboť jakákoli cílená léčba ADHD u nedostatečně nebo nevhodně zaléčené bipolární epizody představuje významné klinické riziko, a to bez ohledu na to, zda se jedná o methylfenidát, amfetaminy či atomoxetin. Nestabilizovaná BAP se může projevovat výkyvy nálady, impulzivitou, hyperaktivitou a nepozorností, tedy symptomy, které se překrývají s klinickým obrazem ADHD. Prvním cílem léčby by proto měla být stabilizace nálady. U BAP I. typu je nezbytné zajistit trvalé a důsledné užívání alespoň jednoho thymoprofylaktika, přičemž Tab. 1. Rozdíly mezi depresivní poruchou a ADHD Rozdíly mezi depresivní poruchou a ADHD Příznaky ADHD Depresivní porucha Poruchy pozornosti kolísavé, výrazně závislé na typu úkolu; obtíže udržet pozornost při nudných úkolech poruchy pozornosti jsou důsledkem celkového zpomalení a negativní nálady ovlivňující kognitivní výkonnost Motivace selektivně snížená (závisí na zájmu/stimulaci), zvýšená pro vysoce motivující činnosti globálně snížená, včetně dříve oblíbených aktivit Emoční regulace rychlé a intenzivní změny nálad, přemrštěné emocionální reakce (vztek, pláč), nízká frustrační tolerance převažuje smutek, anhedonie, pocity beznaděje a snížené sebevědomí Psychomotorika hyperaktivita, vnitřní neklid psychomotorické zpomalení nebo agitovanost Impulzivita výrazná, vede k unáhleným rozhodnutím spíše neimpulzivní, převažuje váhavost a pasivita Kognitivní výkon kolísá dle míry struktury a stimulace; přetrvává i bez přítomnosti afektivních symptomů zpomalené myšlení, zhoršená paměť a pozornost; částečně nebo zcela reverzibilní s odezněním epizody Chronologie symptomů chronický průběh, symptomy jsou přítomny od dětství epizodický průběh, symptomy se mohou objevit kdykoliv, často jsou spouštěny stresovými událostmi Reakce na léčbu SSRI nízká účinnost, často bez efektu nebo se zhoršením některých symptomů antidepresiva zmírňují depresivní symptomy Tab. 2. Rozdíly mezi ADHD a bipolární poruchou Rozdíly mezi ADHD a bipolární poruchou Symptomy ADHD Bipolární porucha Hyperaktivita stabilní po celý den epizodická, vázaná na manické fáze Impulzivita stálá, neplánovaná jednání, obtíže s inhibicí epizodická, vázaná na epizody (hypo)mánie/deprese Poruchy pozornosti chronická nepozornost epizodické, vázané na epizody (hypo)mánie/deprese Spánkové poruchy způsobují únavu a zhoršené fungování v (hypo)manické fázi je snížená potřeba spánku, která nezpůsobuje únavu v depresivní fázi je hypersomnie Průběh chronický a stabilní v čase epizodický (epizody mánie/deprese) Změny nálad jsou situačně podmíněné změny nálad jsou biologického původu vázané na epizody mánie/deprese
www.psychiatriepropraxi.cz / Psychiatr. praxi. 2025;26(3):143-150 / PSYCHIATRIE PRO PRAXI 145 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Diagnostika a farmakoterapie ADHD v dospělosti – 2. část jako léčba první volby je preferováno lithium. Cílená léčba ADHD by měla být zvažována až po prokazatelné stabilizaci afektivní poruchy a za podmínky důsledného monitorování adherence pacienta a terapeutických hladin stabilizátorů v séru. U části pacientů může po dosažení afektivní stabilizace dojít k takovému ústupu ADHD symptomatiky, že již nadále nesplňují diagnostická kritéria pro ADHD (8). Pokud však symptomy přetrvávají, je na místě zahájení léčby ADHD. Atomoxetin je u těchto pacientů rizikový vzhledem k potenciálu vyvolat přesmyk do mánie. Amfetaminy jsou rovněž rizikové vzhledem k jejich potenciálu zhoršovat manickou symptomatiku a vyvolávat psychotické symptomy. Pokud je zvolena léčba methylfenidátem, pak pouze za současného podávání thymostabilizátorů – v této kombinaci je riziko přesmyku do mánie nižší než u pacientů s komorbidní ADHD a BAP, kteří methylfenidát neužívají (9). Úzkostné poruchy Úzkostné poruchy patří k nejčastějším komorbiditám ADHD. Epidemiologické studie ukazují, že jedinci s ADHD mají přibližně o 50 % vyšší riziko rozvoje úzkostných poruch oproti běžné populaci (10). Komorbidita ADHD a úzkostných poruch významně ovlivňuje projev, prognózu a léčbu ADHD. Časté depresivní symptomy a spánkové poruchy jedinců s ADHD přispívají k rozvoji úzkostné symptomatiky (11). Zhoršení poruch spánku u pacientů s ADHD může být důsledkem přítomnosti úzkostných příznaků, což následně přispívá k dalšímu zhoršení jak ADHD, tak úzkostných poruch. Projev ADHD a komorbidních onemocnění se v průběhu života mění. S věkem se prohlubují potíže vyplývající z ADHD a sekundárně se může rozvinout generalizovaná úzkostná porucha (GAD); naopak časně manifestovaná úzkost často maskuje příznaky ADHD a oddaluje jeho diagnostiku. Přítomnost GAD zvyšuje riziko suicidia u dospělých pacientů s ADHD (11). Léčba Úzkostné poruchy mohou být sekundární k ADHD, nebo se mohou vyvinout nezávisle, a posouzení vývojového průběhu těchto stavů má zásadní význam pro volbu terapeutické strategie. Je-li primární ADHD, optimalizuje se nejprve léčba ADHD, což často úzkost redukuje; u primární úzkosti má přednost cílená terapie tohoto onemocnění. I když stimulancia mohou u malé části nemocných s ADHD úzkost zhoršovat, ve většině případů úzkostné symptomy zmírňují. Atomoxetin úzkost zpravidla rovněž snižuje, přičemž jeho nástup účinku je pomalejší. Aripiprazol působí anxiolyticky a je velmi účinný u pacientů s ADHD a těžkými úzkostnými stavy (11). Pacienti s úzkostnými poruchami a komorbidní ADHD mají menší prospěch z psychoterapie a potřebují podpůrnou farmakoterapii stimulancii nebo atomoxetinem. Obsedantně kompulzivní porucha Obsedantně kompulzivní porucha (OCD) patří k nejčastějším duševním chorobám s prevalencí 2–3 % (12). Heritabilita OCD se pohybuje v rozmezí 40–50 % (13). V souhrnném souboru zahrnujícím více než 15 000 jedinců byla zjištěna prevalence komorbidity ve výši 69 %. Dominantními komorbiditami byly poruchy nálady, úzkostné poruchy a neurovývojové poruchy (14). Až u 40 % pacientů dochází v období remise OCD k manifestaci dalších psychiatrických onemocnění. Komorbidita OCD a ADHD je přítomna až u 30 % dětí a dospívajících. U přibližně 50 % dospělých pacientů s OCD se první symptomy objevují již v dětství nebo adolescenci. V případech komorbidity ADHD a OCD s časným nástupem příznaků dochází k dřívějšímu rozvoji OCD, vyšší závažnosti symptomatiky, jejich perzistenci a celkově horší prognóze (15, 16). Mezi časté symptomy u pacientů s komorbidní OCD a ADHD patří patologické hromadění, kontrolování a symetrie/uspořádání. Patologické hromadění Patologické hromadění se vyznačuje nadměrným shromažďováním a neschopností zbavovat se věcí, což vede k nepořádku bránícímu běžnému užívání prostoru (12). Nepozornost je jeho klíčovým prediktorem a u dospělých s OCD výrazně zvyšuje riziko komorbidity s ADHD (až desetinásobně) (17). Až 83 % osob s patologickým hromaděním popírá příznaky OCD. U ADHD může sběr předmětů představovat způsob, jak čelit deficitu exekutivních funkcí – sbírané předměty slouží jako vizuální „kotvy“, jež kompenzují dezorganizaci a snižují úzkost. Vyhýbání se rozhodování odráží jak úzkost (OCD), tak mentální přetížení (ADHD). Emoční vazba na předměty může souviset se senzorickou dysregulací. Kontrolování Kontrolování se projevuje opakovaným a nadměrným ověřováním určitých stavů, činností nebo situací (např. zamčených dveří, zhasnutých světel, odeslaných e-mailů) s cílem předejít domnělému nebezpečí či chybě. Tyto kompulze často funkčně souvisejí s jádrovými symptomy ADHD, jako je zapomínání, impulzivita a nízká míra sebekontroly. Slouží jako kompenzační mechanismus, který má posílit pocit kontroly a nahradit deficitní exekutivní funkce prostřednictvím struktury a předvídatelnosti. Tím částečně nahrazuje oslabené exekutivní funkce a může tak zakrývat typické projevy ADHD (18). Symetrie/uspořádání Symetrie/uspořádání se projevuje potřebou, aby objekty, pohyby nebo mentální akty byly Tab. 3. Rozdíly mezi ADHD a úzkostnými poruchami Rozdíly mezi ADHD a úzkostnými poruchami ADHD Úzkostné poruchy Poruchy pozornosti jsou nezávislé na emočním stavu poruchy pozornosti jsou druhotné v důsledku úzkostné poruchy a jsou situačně podmíněné Neklid a impulzivita jsou nezávislé na emočním stavu neklid je přítomen při úzkosti a v zátěžových situacích emoční prožívání je spíše anticipační než impulzivní Insomnie je z důvodu neschopnosti „vypnout myšlenkové pochody“ insomnie z důvodu ruminací nebo jiných úzkostných symptomů Žádné subjektivní fyzické symptomy jsou přítomny fyzické symptomy, jako je tachykardie, nevolnost, třes, pocity nedostatku dechu Přechodné a reálné obavy související s předchozími a skutečnými selháními (např. úzkost z výkonu) přetrvávající symptomy intenzivního strachu a/nebo obav zaměřených na nereálné konkrétní situace nebo myšlenky
PSYCHIATRIE PRO PRAXI / Psychiatr. praxi. 2025;26(3):143-150 / www.psychiatriepropraxi.cz 146 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Diagnostika a farmakoterapie ADHD v dospělosti – 2. část provedeny přesně, vyrovnaně nebo ve správném počtu. Kompulze slouží k dosažení pocitu úplnosti, zmírnění vnitřního napětí či odvrácení představované hrozby. V kontextu ADHD může jít o kompenzaci vnímaného chaosu a impulzivity – rituály obnovují strukturu, zpomalují tempo a posilují subjektivní kontrolu. Pacienti s OCD a komorbidní ADHD mají závažnější symptomy symetrie/uspořádání než pacienti s OCD bez ADHD (19). Léčba Přestože některé odborné prameny naznačují, že stimulancia mohou zhoršovat či vyvolávat příznaky OCD, většina dostupných důkazů tuto obavu systematicky nepodporuje. Naopak u řady pacientů s komorbidní ADHD a OCD vede léčba stimulancii, zejména v kombinaci s SSRI, k výraznému zlepšení obou poruch a dosažení kvalitní remise. Kognitivně behaviorální terapie (KBT) prokázala účinnost u dětí i dospělých s OCD, avšak neléčená ADHD může snižovat efektivitu KBT, protože zhoršuje pozornost a schopnost osvojit si a udržet potřebné strategie v situacích, kdy dochází k opakovanému výskytu obsedantních myšlenek (16). Atomoxetin představuje validní alternativu, kterou lze v určitých případech rovněž zvažovat. Přestože jeho účinnost na jádrové symptomy ADHD může být ve srovnání se stimulancii nižší, u některých pacientů vede k současnému zlepšení ADHD i OCD symptomatiky. Navíc může být výhodnou volbou u pacientů, u nichž existuje riziko zneužívání stimulancií, nebo tam, kde stimulancia nejsou tolerována. Ojediněle však může atomoxetin vést ke zhoršení obsedantních příznaků, proto je nezbytné průběžné klinické sledování odpovědi na léčbu (20). Přítomnost komorbidní ADHD je spojena s vyšším rizikem relapsu OCD a s nižší efektivitou jak farmakologické léčby, tak KBT. U pacientů s rezistentní OCD a současně přetrvávající ADHD je proto vhodné zvážit cílenou léčbu ADHD, a to buď pomocí stimulancií, nebo atomoxetinu v závislosti na klinickém profilu, toleranci a komorbiditách (21). Automutilace a suicidální myšlenky a jednání Automutilace Automutilace je úmyslné poškození vlastní tělesné struktury bez sebevražedného úmyslu. Je nutné ho odlišit od společensky akceptovaných forem poškozování (např. piercing), od opakujících se forem přítomných například u pacientů s pervazivními vývojovými poruchami a od sebepoškozování pod vlivem intoxikace psychoaktivními látkami (22). Automutilace se může vyskytnout v jakémkoliv věku, ale nejvíce však u dospívajících. Patří mezi dominantní příčiny akutních hospitalizací adolescentů (23). Častěji se vyskytuje u žen, u jedinců s nižší úrovní vzdělání a při výskytu traumat v dětství (CAN syndrom – Child Abuse and Neglect). Rizikový faktor je rovněž přítomnost duševních poruch (depresivní porucha, úzkostné poruchy, poruchy příjmu potravy, závislost na psychoaktivních látkách, poruchy osobnosti a ADHD) (24). U jedinců s ADHD je prevalence sebepoškozování mnohem vyšší než v běžné populaci a větší závažnost ADHD symptomů je spojena s vyšší mírou sebepoškozování (24). Automutilace může být první projev ADHD (25). Prevalence sebepoškozování v adolescenci se liší v závislosti na definici a metodologii jednotlivých studií, ale většina z nich uvádí výskyt v rozmezí 16–22 % (26). Suicidální myšlenky a jednání Sebevražedné myšlenky a jednání jsou u jedinců s ADHD mnohem častější než v běžné populaci. Vyšší míra impulzivity představuje významný rizikový faktor pro suicidální jednání (27). Riziko suicidality je dále umocněno přítomností komorbidních psychiatrických poruch, zejména depresivní poruchy a poruch souvisejících se zneužíváním psychoaktivních látek, které samy o sobě představují nezávislé rizikové faktory pro suicidální chování. ADHD je spojeno s vyšším rizikem suicidálních pokusů (zejména u žen) a dokonaných sebevražd (zejména u mužů) (27). Samotná diagnóza ADHD zvyšuje riziko suicidálního chování přibližně 1,5×, avšak přítomnost alespoň jedné komorbidní poruchy v kombinaci s ADHD může riziko suicidálního pokusu zvýšit až 4–12× (28). Závažnost ADHD symptomatiky navíc koreluje s vyšším rizikem sebevražedných úvah i jednání. Přítomnost ADHD symptomatiky u pacientů s depresivní poruchou zvyšuje riziko sebevražedných úvah, sebevražedného jednání a vyšší potřeby lékařské péče po sebevražedném pokusu. Při přítomnosti CAN syndromu je riziko sebevražedného jednání značně vyšší (29). V případě současné přítomnosti ADHD a závislosti na psychoaktivních látkách je riziko sebepoškozování i sebevražedných úvah a jednání mnohem vyšší než u závislých na psychoaktivních látkách bez přítomnosti ADHD (27). Pacienti s BAP a ADHD mají vyšší četnost suicidálních pokusů oproti pacientům s BAP bez přítomnosti ADHD. Podobně jedinci se schizofrenií a komorbidním ADHD mají vyšší počet sebevražedných pokusů než pacienti se schizofrenií bez ADHD. Míra úmrtí v důsledku sebevražedného pokusu je u dospělých, kterým bylo v dětství diagnostikováno ADHD, výrazně vyšší než u jedinců bez přítomnosti ADHD (27). Léčba Stimulancia vykazují protektivní vliv na výskyt automutilačního a suicidálního chování u pacientů s ADHD. Populační analýzy ukázaly, že měsíce, během nichž byla užívána medikace na ADHD, byly spojeny s 31% nižším rizikem sebevražedného pokusu ve srovnání s měsíci bez farmakoterapie. Podobné výsledky byly zjištěny i v rámci intraindividuálních srovnání, kde bylo riziko sebevražedných pokusů u pacientů s ADHD během období medikace o 39 % nižší než v obdobích bez léčby. Ke snížení rizika dochází i u pacientů s jinými komorbiditami (např. depresivní porucha či závislost na psychoaktivních látkách). U nestimulujících psychofarmak nebyla zjištěna statisticky signifikantní souvislost se změnami v riziku suicidality (30). Spánkové poruchy Spánkové poruchy, zejména insomnie, jsou u jedinců s ADHD velmi frekventované. Až 70 % dospělých s tímto onemocněním má spánkové poruchy (1). Tyto poruchy představují rizikový faktor pro rozvoj somatických onemocnění, jako je obezita, diabetes mellitus či kardiovaskulární choroby (31). Dospělí s ADHD mají často obtíže s usínáním, udržením spánku a s ranním probouzením. Charakteristickými rysy jsou prodloužená latence nástupu spánku, častější noční probouzení, nižší kvalita spánku a vyšší denní ospalost ve srovnání s jedinci bez ADHD (32). Jedinci s ADHD mají nezdravé spánkové návyky, které negativně ovlivňují iniciaci spánku. Poruchy spánku dále zhoršují ADHD symptomy, a to zejména ED a poruchy pozornosti a zároveň zvyšují riziko rozvoje depresivních poruch (33). Pacienti s ADHD a insomnií mají opožděné
www.psychiatriepropraxi.cz / Psychiatr. praxi. 2025;26(3):143-150 / PSYCHIATRIE PRO PRAXI 147 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Diagnostika a farmakoterapie ADHD v dospělosti – 2. část uvolňování melatoninu, což vede k potížím se spánkem. Suplementace melatoninu snižuje latenci nástupu spánku a prodlužuje celkovou délku spánku u této populace (33). Syndrom obstrukční spánkové apnoe Syndrom obstrukční spánkové apnoe (OSA) je charakterizován částečnou nebo úplnou obstrukcí horních cest dýchacích, která vede k narušenému spánku. OSA způsobuje symptomy, jako je nepozornost, neklid a potíže s plánováním, které mohou napodobovat příznaky ADHD. Léčba OSA vede ke zmírnění těchto obtíží. U pacientů s ADHD a současně přítomnou OSA dochází k prohloubení poruch pozornosti, hyperaktivity a častějšímu výskytu úzkostných a depresivních symptomů (33). Je proto nezbytné nejprve léčit OSA, aby se předešlo chybné diagnóze ADHD. Syndrom neklidných nohou Klinická korelace mezi ADHD a syndromem neklidných nohou (RLS) je komplikována částečným překryvem symptomů – motorický neklid typický pro hyperaktivní formu ADHD může imitovat projevy RLS, zejména u dospělých pacientů. Studie sice udávají, že až 44 % jedinců s ADHD vykazuje příznaky RLS a naopak 26 % pacientů s RLS splňuje kritéria ADHD, avšak diferenciálně diagnostické rozlišení je klíčové (34). Genetické studie prokázaly, že ADHD zvyšuje riziko rozvoje RLS (OR = 1,2), zatímco reverzní vztah potvrzen nebyl (35). Společným patofyziologickým jmenovatelem obou poruch je dysfunkce dopaminergního systému v nigrostriatální oblasti, která může souviset s nedostatkem železa. Železo jako kofaktor tyrosinhydroxylázy ovlivňuje syntézu dopaminu, přičemž nízké hladiny feritinu byly pozorovány u obou diagnóz. Důležité je však zdůraznit, že samotná korekce železa u pacientů s ADHD a komorbidní RLS nevede k úpravě základních symptomů ADHD, jak ukazují klinické zkušenosti (36). V praxi je proto nezbytné prioritně ověřit, zda pacient splňuje diagnostická kritéria ADHD. Pokud ano, měla by být zahájena cílená terapie ADHD, která může současně zmírnit i motorický neklid interpretovaný jako RLS. Naopak u pacientů s jasně diagnostikovaným RLS a komorbidní ADHD může léčba dopaminergními agonisty nebo korekce železa přispět ke zlepšení kvality spánku, což následně redukuje sekundární exacerbaci ADHD symptomů. Narkolepsie Narkolepsie je neurodegenerativní porucha spánku charakterizovaná nadměrnou denní spavostí, záchvaty spánku, kataplexií, spánkovou obrnou, hypnagogickými a hypnopompickými halucinacemi. Často se vyskytuje ve spojení s dalšími spánkovými poruchami, zejména OSA, jejíž výskyt je u dospělých s narkolepsií častější, mimo jiné i v důsledku vyšší míry obezity v této populaci. U pacientů se často vyskytují také úzkostné a depresivní poruchy a více než čtvrtina má současně ADHD (37). Diagnostika může být obtížná vzhledem k překryvu symptomů, jako jsou poruchy pozornosti, neklid a emoční labilita, které se vyskytují u obou onemocnění. Další komplikací je obdobná odpověď narkolepsie a ADHD na stimulancia. Přítomnost OSA může navíc zhoršovat příznaky připomínající ADHD nebo potencovat již existující ADHD symptomatiku. Léčba Stimulancia mohou u některých pacientů ovlivnit spánek, zejména při nevhodném dávkování nebo načasování, avšak při opatrné titraci a individuálním nastavení doby podání obvykle nedochází k významnému zhoršení spánku. Naopak řada pacientů zaznamenává po zahájení léčby ADHD zlepšení spánkové architektury, což je dáno redukcí denního neklidu a impulzivity. U některých pacientů může krátkodobě působící methylfenidát podaný v nízké dávce večer paradoxně působit zklidňujícím účinkem (38). Atomoxetin je obecně spojován spíše s únavou nebo denní somnolencí než s insomnií a u části pacientů vykazuje příznivý efekt na usínání a kontinuitu spánku. Klíčem k optimalizaci léčby ADHD je nastavení farmakoterapie tak, aby podporovala denní výkon bez významného narušení spánku. Při přetrvávajících poruchách spánku je často nutné k cílené medikaci ADHD přidat adjuvantní farmakoterapii, například trazodon, chlorprotixen, kvetiapin nebo volně dostupný melatonin. Nedílnou součástí komplexní intervence by však měla být i režimová a behaviorální opatření. Doporučuje se udržovat pravidelný spánkový režim se stálou dobou uléhání a vstávání, omezit expozici obrazovce a modrému světlu alespoň hodinu před spánkem, vyvarovat se večerním stimulačním podnětům, jako je kofein či intenzivní fyzická aktivita, a vytvořit si klidnou předspánkovou rutinu s relaxačními aktivitami a utlumeným osvětlením. Důležitým faktorem je také zajištění vhodného spánkového prostředí – tichého, zatemněného a s nižší teplotou. Závislost na psychoaktivních látkách a behaviorální závislosti ADHD je považováno za významný rizikový faktor pro vznik závislosti na psychoaktivních látkách. Prevalence ADHD mezi pacienty, kteří zneužívají psychoaktivní látky, je mnohem vyšší než v běžné populaci. Až 30 % pacientů závislých na psychoaktivních látkách má ADHD, zatímco 15 % dospělých s ADHD je závislých na psychoaktivních látkách (39). Charakteristiky spojené s ADHD, jako je nízké sebevědomí, zvýšená impulzivita, nedostatečný úsudek, sociální neobratnost, potřeba rychlé zpětné vazby, touha po okamžité odměně a sklon k rizikovému chování, přispívají k vyššímu riziku rozvoje závislosti. Současné zneužívání psychoaktivních látek zhoršuje závažnost příznaků ADHD, zatímco samotné užívání těchto látek může vyvolávat projevy, které napodobují ADHD, jako jsou poruchy pozornosti, chování a impulzivita (4). Riziko vzniku závislosti se dále zvyšuje v případě přítomnosti komorbidních poruch, zejména úzkostných a afektivních poruch (40). Kouření Longitudinální kohortová studie zahrnující 13 572 mladých jedinců z USA, která zkoumala souvislost mezi ADHD a užíváním tabákových produktů, prokázala, že pravděpodobnost iniciace užívání e-cigaret, kouření cigaret či jiných tabákových výrobků se zvyšuje úměrně se závažností symptomatiky ADHD. Mezi možné faktory přispívající ke zvýšenému riziku užívání tabákových produktů u jedinců s ADHD patří hypotéza samoléčby, kdy mladí lidé se závažnější symptomatikou mohou využívat nikotin k tlumení projevů ADHD. Bylo prokázáno, že nikotin obecně zlepšuje kognitivní funkce a specificky redukuje některé symptomy ADHD (41). Jiné psychoaktivní látky Zneužívání psychoaktivních látek zhoršuje závažnost symptomů ADHD. A naopak užívání
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=