Psychiatrie pro praxi – 3/2019

www.psychiatriepropraxi.cz e22 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Depresivní příznaky u jednotlivých neurologických poruch PSYCHIATRIE PRO PRAXI Úvod Deprese je velmi frekventní onemocnění s heterogenním obrazem. Epidemiologické studie západoevropské populace uvádějí roční prevalenci deprese okolo 5% (Paykel et al., 2005). Deprese je charakterizovaná řadou emočních, kognitivních a tělesných příznaků. Laici, ale bohužel i řada lé- kařů si pod pojmem deprese představí pouze pokles nálady. Ale jedná se pouze o jeden z celé řady příznaků. Pacienti s depresí popisují typicky také anhedonii (neschopnost prožívat radost v situacích, kdy by ji dříve proží- vali) a nedostatek energie. K další projevům patří pocity ztráty sebeúcty, viny, snížené sebevědomí, sebevražedné myšlenky, narušení koncentrace, nerozhodnost, ztráta chuti k jídlu a narušení spánku (MKN-10, 2014). Stejně jako mnoho dalších psychických poruch je i deprese považo- vána za multifaktoriální onemocnění. Udává se, že přibližně třetinový vliv má genetická dispozice a dvoutřetinový je pak vliv prostředí. Do současné chvíle byla vytvořena řada různých teorií patofyziologie deprese, mezi nej- častěji zmiňované patří: teorie alterace serotoninergního, noradrenergního a dopaminergního systému, teorie zánětu, dysfunkce neuroendokrinního systému, teorie genetické dispozice a prostředí, vliv raných traumat (Radu et Nemeroff, 2012). Tento článek si neklade za cíl se jednotlivým teoriím detailně věnovat. Cílem je zaměřit se na výskyt a specifika depresivní symptomatiky u vybraných neurologických onemocnění. Deprese a cévní mozková příhoda Cévní mozková příhoda je akutní stav, kdy v první fázi dochází k ložis- kovému mozkovému poškození s případným rozvojem neurologického deficitu. Tato fáze je následována fází regenerační, rehabilitační. Klinický obraz závislý na lokalizaci poškození. Výskyt cévních mozkových příhod je celosvětově velmi častý. Dle databáze NZIS bylo v České republice v roce 2017 hlášeno téměř 29 tisíc případů. Výsledky jednotlivých epidemiologic- kých studií, zkoumající výskyt deprese u pacientů po CMP, se výrazně liší. Důvodem je heterogenita cerebrovaskulárních poruch i rozdílnost kritérií deprese. Prevalence depresivní epizody v průběhu pěti let po prodělaném onemocnění se pohybuje od 40 do 50% (Robinson et Jorge, 2016). Na rozvoji deprese u této skupiny pacientů se bude podílet řada bio-psy- cho-sociálních faktorů. Mezi prediktory rozvoje deprese patří závažnost CMP a tíha kognitivního a fyzického postižení (Hackett et Anderson, 2005). Doposud se nepodařilo jednoznačně prokázat souvislost mezi lokalizací léze a rozvojem depresivní symptomatiky. Jako velmi suspektní se jeví souvislost mezi levostranným postižením frontálního laloku a bazálních ganglií (Robinson et Jorge, 2016). Cévní mozková příhoda je obvykle spo- jena s dlouhodobou léčbou a rehabilitací. Pro pacienty obvykle znamená ať už dočasnou, nebo trvalou změnu životního stylu. Adaptace na novou životní situaci bývá pro většinu lidí velmi stresující. Není výjimkou potkat se s pacientem, který se za své fyzické postižení stydí a raději se sociálně izoluje. Starší studie Hermana a kolektivu z roku 1998 ukázala zvýšenou pravděpodobnost rozvoje deprese u pacientů bez dostatečného sociál- ního zázemí. Pozornost je také věnována tomu, do jaké míry přítomnost dep- resivní symptomatiky ovlivňuje uzdravení pacientů. Jednotlivé nálezy ukazují, že přítomnost deprese má po roce od prodělaného CMP nega- tivní dopad na aktivity každodenního života (Robinson et Jorge, 2016). Deprese po cévní vaskulární příhodě je také spojená s vyšší mortalitou. Pravděpodobnou příčinnou zvýšené mortality u této skupiny pacientů je kardiovaskulární mortalita, souvislost byla prokázána zejména u pacientů