Psychiatrie pro praxi – 3/2019

www.psychiatriepropraxi.cz e23 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Depresivní příznaky u jednotlivých neurologických poruch PSYCHIATRIE PRO PRAXI mladších 65 let (Ayerbe, 2014). Ve studii Ayerbeho a kolektivu se užívání antidepresiv ukázalo být nezávislým prediktorem zvýšené mortality, tento nález nebyl jednoznačně objasněn. Obecně se k léčbě deprese doporučuje podávání antidepresiv nebo psychoterapie. Obě léčebné možnosti byly zkoumány i u pacientů trpících depresí po cévní mozkové příhodě. Metaanalýza 16 randomizovaných studií (12 zkoumalo efekt farmakoterapie a 4 psychoterapie), kterou v roce 2008 provedli Hackett a kolektiv, která zkoumala data 1 655 pacientů, prokázala signifikatní benefit užívání antidepresiv. Zároveň ale prokázala zvýšenou frekvenci nežádoucích událostí. Zajímavé je, že tato studie neprokázala pozitiv- ní efekt psychoterapie. Jiní autoři zkoumali skupinu pacientů léčenou pouze pomocí SSRI a druhou léčenou pomocí SSRI a tzv. psychosociální a behaviorální intervence. Ve druhé skupině došlo k redukci depresivní symtomatiky a dlouhodobé remisi. V obou skupinách pak platilo to, že pacienti, kteří dosáhli remise deprese, se také lépe zotavovali, došlo u nich k menšímu postižení schopností a měli lepší sociální kontakt (Mitchel et al., 2009). Deprese a roztroušená skleróza Roztroušená skleróza patří mezi nejfrekventovanější neuroimuno- logické onemocnění. Její klinický obraz je velmi různorodý. V České republice se počet nemocných odhaduje na 17 tisíc. Pacienti mohou pociťovat motorické, senzorické, mozečkové, kmenové, ale i neuropsy- chiatrické příznaky. K nim se nejčastěji řadí únava, pocity deprese nebo naopak euforie a poruchy kognitivních funkcí. Deprese se vyskytuje přibližně u 30 % pacientů s roztroušenou sklerózou (Boeschoten et al., 2017). RS a deprese mají složitý vzájemný vztah. Deprese se u pacientů může rozvinout jednak sekundárně vlivem stresu a psychosociálních faktorů, ale předpokládá se i přímý vliv aktivity nemoci (Feinstein et al., 2004). U pacientů s roztroušenou sklerózou může být správná dia- gnostika deprese svízelná. Např. únava, nespavost nebo pokles apetitu mohou doprovázet jak depresi, tak RS. Je tedy vhodné se při diagnostice zaměřit na popis nálady a depresivních kognicí (snížené sebevědomí, výčitky, pocity zbytečnosti, apod.). Ke stanovení dg. deprese je možné použít např. škálu HADS (Hospital Anxiety and Depression Scale – škála hodnocení úzkosti a deprese při hospitalizaci), která existuje v české verzi s dobrou reliabilitou (Bužgová et al., 2014). Obdobě jako u CMP byla i u pacientů s RS zkoumána souvislost mezi lokalizací léze a rozvojem depresivní symptomatiky. A obdobně můžeme opět konstatovat, že výsledky jednotlivých studií jsou nejednoznačné, ale opět se předpokládá zvýšený výskyt u pacientů s postižením levostran- ných mozkových oblastí (Siegert et Abernethy, 2005). Alarmující jsou čísla suicidality u pacientů s RS, suicidální ideace se mohou vyskytovat až u 30 % pacientů (Turner et al., 2006). Jako rizikové faktory sebevražedného jednání se označují závažnost deprese, sociální izolace, mladší věk, progresivní typ onemocnění, nízký příjem, časný rozvoj onemocnění, vyšší stupeň fyzické- ho postižení a nemožnost řízení vozidla (Pompili et al., 2012). Riziko suicidia je vysoké zejména v prvním roce po stanovení diagnózy (Fredrikson et al., 2003). Navzdory velkému výskytu onemocnění existuje jen malé množství studií, které by zkoumaly efekt antidepresiv na depresivní symptomatiky u pacientů s RS. Výsledky meta-analýzy z roku 2016 naznačují pozitivní vliv farmakoterapie (paroxetin a desipramin) a psychoterapie (zejména kognitivně behaviorální terapie) na depresivní symptomatiku u pacientů s roztroušenou sklerózou (Fiest et al., 2016).