Psychiatrie pro praxi – 3/2019

www.psychiatriepropraxi.cz e28 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Farmakoterapie nealzheimerovských typů demencí PSYCHIATRIE PRO PRAXI Úvod V současné době žije na světě zhruba 47 milionů lidí s různými typy demence a do roku 2030 by mělo toto číslo dosáhnout 75 mili- onů. Každý rok přibývá přibližně 7,7 milionů nových případů demen- ce (WHO, 2017). V 65 letech trpí demencí až 5 % obyvatel. Demence je syndrom, který je způsobený různými druhy onemocnění, které vznikají v důsledku poškození mozkových neuronů. Dysfunkce ne- bo smrt těchto neuronů ovlivňují paměť, myšlení a chování člověka (Shivanand, 2009). Demence je definována jako postižení dvou a více kognitivních funkcí (z nichž jedna je většinou paměť), které je natolik výrazné, že narušuje soběstačnost. Výskyt demence stoupá s věkem, nicméně mohou být postiženi i mladší lidé. Kromě toho, tento syn- drom s sebou přináší velké společenské a ekonomické dopady, a to jak na pacienty samotné, tak i na jejich rodinné příslušníky. Včasná diagnóza a následná farmakoterapie může však postup nemoci zpo- malit. Příznaky demence se liší v závislosti na onemocnění, které ji způsobuje (Shivanand, 2009). Nejčastějším typem demence je demence při Alzheimerově nemoci (AD), která představuje 60–80 % všech případů. Druhým nejčastějším typem je vaskulární demence (17 % všech případů demence) a třetí je demence s Lewyho tělísky (10–25% všech případů demence). Další typy demence zahrnují demenci u Parkinsonovy nemoci (PDD), frontotem- porální demenci (FTD) a smíšenou demenci (Alzheimer’s Association, 2015). Publikace je zaměřena na problematiku léčby „non-AD typů demen- cí” – konkrétně na frontotemporální demence, demenci s Lewyho tělísky, demenci u Parkinsonovy nemoci a vaskulární demence. Frontotemporální demence Frontotemporální lobární degenerace (FTLD) se vyznačují progresivní degenerací frontálních a temporálních oblastí mozku. Často je postižena i parietální kůra a bazální ganglia. Na rozdíl od AD nebyl u FTLD proká- zán cholinergní deficit. Naopak se vyskytuje nedostatek serotoninu se sníženou denzitou serotoninových receptorů frontálně. FTLD se dělí na frontotemporální demenci (FTD), progresivní supranukleární paralýzu (PSP) a kortikobazální degeneraci (CBD). Frontotemporální demence se dále klasifikuje na behaviorální variantu a primární progresivní afázii (PPA). PPA zahrnuje sémantickou a nonfluentní/agramatickou variantu. Behaviorální varianta FTD se projevuje postižením frontálních funkcí s poruchami chování, perseveracemi, stereotypiemi, kompulzivními příznaky, apatií, změnami osobnosti a exekutivní dysfunkcí. U PPA se vedle řečových poruch mohou v průběhu onemocnění objevit poru- chy chování podobně jako u behaviorální varianty FTD (Rusina et Matěj, 2014; Bang et al., 2015). Možnosti léčby FTD jsou v současné době nadále nedostatečné. Běžně používané léky u AD, jako jsou inhibitory acetylcholinesterázy a memantin, nemají prokázaný efekt na kognitivní dysfunkci. Může dojít i ke zhoršení symptomů FTD po podání inhibitorů acetylcholinesterázy, zejména agito- vanosti. Podávání inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu v běžných dávkách (SSRI) může příznivě ovlivnit symptomy, jako agresivita, zvýšená iritabilita, agitovanost, poruchy příjmu potravy či projevy nutkavého chová- ní. Omezené důkazy existují pro užití trazodonu 300 mg denně rozdělené do tří dávek. Při těžších poruchách chování lze použít antipsychotika druhé generace (quetiapin, olanzapin, risperidon) v nižších dávkách. Pozornost je třeba věnovat zvýšenému riziku mortality z důvodu cerebrovaskulárních