Psychiatrie pro praxi – 3/2019

www.psychiatriepropraxi.cz e48 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Panická porucha – příznaky a diagnostika PSYCHIATRIE PRO PRAXI ký obraz a může panickou ataku imitovat. Mezi další onemocnění se řadí hypertyreóza a hypoglykemie. Opomenout bychom neměli ani možnost menopauzy. Z respiračních onemocnění pak nejčastěji uva- žujeme nad astmatem (které může být i jako komorbidní onemocnění) a chronickou obstrukční plicní nemocí. Velmi důležitá je diferenciální diagnostika s některými z neurologických onemocnění, a to s centrální mozkovou příhodou, vestibulární dysfunkcí a roztroušenou sklerózou. Někdy může být svízelná diferenciální diagnostika s epilepsií. Epileptické záchvaty však oproti panickým mívají trvalejší charakter, nástup přízna- ků bývá rychlejší, vyskytuje se méně vegetativních příznaků, obvykle absentuje psychogenní provokace, křeče nebývají tetanické, dochází u nich k poruše vědomí, může u nich dojít k poranění a mívají kratší délku trvání (6). Diferenciální diagnostika panické poruchy a dalších duševních poruch obvykle nebývá svízelná. Důležité je pamatovat na fakt, že panické ataky se vyskytují nečekaně a nemají spouštěč. Což panickou poruchu odlišuje např. od sociální fobie a specifických fobií, u kterých se také objevuje panický strach, ale má svůj vyvolávající faktor. Diferenciálně diagnostic- ky je možné uvažovat také nad generalizovanou úzkostnou poruchou, pro ni je však typická volně plynoucí úzkost, která nedosahuje intenzity panických atak. Pacienti s panickou poruchou mají obavy z míst, kde u nich k záchvatu došlo a mají tendenci se jim vyhýbat. Toho chování může vést k rozvoji komorbidní agorafobie neboli strachu (popř. vyhý- bání se) z míst, kde se nachází velké množství lidí (dav, veřejná místa), cestování nebo pobytu mimo domov (3). Spojení těchto dvou poruch se vyskytuje přibližně u jedné čtvrtiny pacientů (2). Panická porucha se jako komorbidní onemocnění může vyskytovat prakticky u všech dalších duševních onemocnění, včetně závažných duševních poruch jakými jsou schizofrenie, deprese a bipolární afektivní porucha. Terapie Léčba panické poruchy (případně panické poruchy s komorbidní ago- rafobií) spadá do kompetence praktického lékaře a byl pro ně vytvořen doporučený postup léčby (8). Panickou poruchu je možné léčit jak pomocí psychofarmak, tak psy- choterapie. Hlavnímbodem léčby by měla být zejména důkladná edukace pacienta o povaze onemocnění, souvislosti mezi emocemi a tělesnýmpro- žíváním a průběhu nemoci. Pro řadu pacientů je kvalitní poučení klíčovým bodem léčby, ve chvíli, kdy prožívaným příznakům rozumí, přestávají se jich bát, snižuje se úzkost a tím i pravděpodobnost objevení panické ataky. Dalšímbodem léčby je naučit pacienty zvládat jednotlivé ataky. Důležité je, aby se pacient naučil rozeznat varovné příznaky a dokázal s nimi pracovat už od počátku. Plně rozvinutá panická ataka se zastavuje velmi obtížně. Jak už bylo zmíněno výše, valná část příznaků vychází z respirační alkalózy a je tedy základním kamenemnaučit pacienta tzv. řízený dech. Tedy naučit ho, aby v době, kdy pociťuje první příznaky panické ataky, zpomalil dech a zhluboka se nadechoval do břicha. Je dobré to s pacientem v ordinaci několikrát zkusit. Nechat pacienta, ať si položí ruku na břicho a snaží se na- dechovat tak, aby se mu břicho i ruky zdvihly, poté několik sekund vydržel v nádechu a pak pomalu vydechnul (ruka se opět ponoří). Pacient může počítat například do 4 (na 4 doby nádech, na 4 zadržet a na 4 vydechnout) nebo pomalu říkat „nádech“, „zadržet, zadržet, zadržet“ a „výdech“. Část pacientů má problémy se zvládáním této techniky, těmto doporučujeme užít benzodiazepin, například alprazolam nebo clonazepam (9).