Psychiatrie pro praxi – 1/2021

www.psychiatriepropraxi.cz e13 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Tělesné složení u pacientek s mentální anorexií PSYCHIATRIE PRO PRAXI Změnu tělesného složení po obnově tělesné hmotnosti dokládá stu‑ die Scalfi et al. (2002). Měření tělesného složení zde ukázalo abnormality v tloušťce kožní řasy v oblasti břicha a nad tricepsem. Znamená to, že u pacientek s MA dochází po realimentaci k centrálnímu ukládání tuku (16). To potvrzují závěry Mayer et al. (2005), jejíž výzkumná skupina měřila tělesné složení 29 pacientek s MA pomocí antropometrie, duální rentge‑ nové absorpciometrie a celotělové magnetické rezonance. U měřených pacientek bylo signifikantně zvýšené množství viscerálního tuku a intra‑ muskulárního tuku, stejně jako poměr pas‑boky (waist‑to‑hip circumfe‑ rence ratio) a celková tuková hmota na trupu. Autoři této studie zároveň uvádí, že se pacientky těchto změn obávají (17), což může vést ke snížené adherenci k léčbě. Příčina redistribuce tuku po realimentaci zůstává předmětem zkoumání. Předpoklad, že se jedná o důsledek rychlého nárůstu tělesné hmotnosti, vyvrací studie Grinspoon et al. (2001), která pozorovala pacientky s MA, které přibíraly spontánně v průběhu 9 měsíců. Průměrný váhový přírůstek činil 4,1 ± 0,9 kg, což je výrazně méně než při standardní realimentaci. I přes pozvolný nárůst tělesné hmotnosti byla u těchto pacientů naměřena aku‑ mulace tuku v abdominální oblasti, takže delší doba navyšování hmotnosti zde protektivní vliv neměla. Centrální ukládání tuku připisují autoři zvýšené hladině kortizolu, která je pro pacientky s MA typická a zůstává zvýšená i po normalizaci tělesné hmotnosti (18). Obnova svalové hmoty v průběhu realimentace se u jednotlivých pa‑ cientek liší. Analýza (16) tělesného složení 10 pacientek před realimentací a po jejím úplném dokončení ukázala, že tuková hmota tvořila 25–71 % (střední hodnota 56 %) z celkové přibrané hmoty. Realimentované pa‑ cientky měly tukuprostou hmotu o 3 % nižší, zatímco tukovou hmotu o 18 % vyšší než kontrolní skupina zdravých žen. Přitom BMI pacientek po ukončení realimentace bylo blízké hodnotám kontrolní skupiny. Procento tělesného tuku bylo u pacientek po realimentaci 26,8 ± 3,8 % oproti 23,9 ± 4,4 % u kontrolní skupiny. Nárůst tukové hmoty silně koreloval s nárůstem tělesné hmotnosti, zatímco u nárůstu tukuprosté hmoty tato silná korelace potvrzena nebyla (16). Rychlejší obnovu tukové hmoty a její centrální redistribuci popisuje již stu‑ die z 50. let minulého století známá jako Minnesotský experiment. Studie se zúčastnilo 32 zdravých mužů, kteří dobrovolně podstoupili řízené hladovění, při kterém v průběhu 24 týdnů ztratili 25 % své původní tělesné hmotnosti (19). V průběhu následné 3měsíční realimentace přibrali dobrovolníci 50 % ztracené tělesné hmoty, přičemž tuková hmota narůstala výrazně rychleji než aktivní svalová hmota. Po pěti měsících sice došlo k návratu k původní tělesné hmotnosti, ale svalová hmota byla stále 8 % pod původní hodnotou (20). Metaanalýza 20 studií (21) týkajících se tělesného složení a redistribuce tukové tkáně u pacientek s MA po realimentaci ukázala, že: „ Při srovnání dospělých a adolescentních pacientek sMAdochází u adoles‑ centů k většímúbytkůmcentrálního tělesného tuku, zatímco u dospělých pacientek spíše k úbytku tuku periferního. „ U adolescentních pacientek má částečná obnova tělesné hmotnosti za následek centrální ukládání tuku. „ Krátkodobá realimentace, ať už částečná, nebo kompletní, vede k cent‑ rálnímu ukládání tuku. „ Centrální ukládání tuku vede ke vzniku inzulinové rezistence. „ Inzulinová rezistence je u realimentovaných pacientek pravděpodobně krátkodobý fenomén. Pokud si pacientkadrží stabilní hmotnost nadhranicí podváhy, IR postupem času mizí (21). Lze předpokládat, že ke zlepšení