Psychiatrie pro praxi – 1/2021

www.psychiatriepropraxi.cz e4 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Časná identifikace sebevražedného chování u dětí a spolupráce mezi pediatrem a psychiatrem PSYCHIATRIE PRO PRAXI in children and cooperation between paediatricians and psychiatrics. Keywords: suicide, identification, children, cooperation, paediatrics, psychiatrics. Úvod Sebevraždu lze definovat jako vědomé a úmyslné ukončení života jedin‑ ce vlastní rukou. Tento čin, oproti sebezabití, vyžaduje jasný, vědomý úmysl zemřít. Jedná se o závažnou intrapersonální poruchu pudu sebezáchovy vzniklou v důsledku různých traumatizujících vlivů. Presuicidální chování je spojeno s impulzivitou a iritabilitou, naopak ztráta posledních sociálních vazeb je pak často spouštěčemvlastního rozhodnutí k sebevražednému jednání (1). Faktoremzvýšeného rizika sebevraždymůže být přítomnost sebevražedného jednání v rodinné anamnéze, psychiatrické onemocnění či jiná traumatizující událost. Přehled rizikových faktorů uvádí tabulka 1 (2, 3). Samotný sebevražedný akt není jen jednorázová záležitost, ale dlouhodobý proces s určitým vývojem – od sebevražedných myšlenek a tendencí, přes stanovení plánu až k samotnému rozhodnutí a vykonání. U dětí však striktní dělení úvahy a jednání nemá takový význam, proto je lepší používat souhrnný název sebevražedné chování (1). Sebevražedný pokus je pak jednou z význam‑ ných forem sebevražedného chování. Jde o život ohrožující akt s úmyslem zemřít, avšak bez letálního konce a často s celoživotními následky. Pro dětskou populaci je navíc příznačné riziko, které spočívá vmylnémhodnocení letality ze zvolené sebevražedné metody (2). Výskyt a specifika u dětí a dospívajících Sebevraždy se řadí na druhé místo v příčinách úmrtí osob mezi 10.–19. rokem života (4). Například v roce 2018 bylo v České republice evidováno 37 úmrtí ve věkové skupině 15–19 let v důsledku sebevražedného jednání (5). Mladiství tak představují specifickou rizikovou populaci – až 23 %úmrtí osob mezi 15–24 lety je spojeno se sebevražedným jednáním, 7–14%mladistvých se sebepoškozuje, 20–45 % přiznává sebevražedné úvahy (6). Naopak u pre‑ Tab. 1. Faktory zvýšeného rizika sebevražedného chování (upraveno dle 2, 3) Faktor Příklady Hereditární zátěž Sebevražedné jednání v rodinné anamnéze Přítomnost či hrozba bolestivé emocionální situace Úmrtí blízkého Rozvod rodičů Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte Porucha funkce rodiny Neúplná či nefungující rodina Psychiatrické onemocnění Deprese Psychotická onemocnění Somatický zdravotní stav Chronická onemocnění Temperament Impulzivita Nálada Pocity ztráty naděje a bezradnosti Ostatní Podrobný plán sebevraždy Sepisování poslední vůle Dostupnost prostředků (zbraně, léky, návykové látky)