Psychiatrie pro praxi – 1/2021

www.psychiatriepropraxi.cz e5 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Časná identifikace sebevražedného chování u dětí a spolupráce mezi pediatrem a psychiatrem PSYCHIATRIE PRO PRAXI pubertálních dětí je sebevražedné jednání výjimečné, ale vyskytuje se také. Vývoj počtu sebevražd v celé české populaci ukazuje graf 1 (7). Děti a mladiství v psychiatrické péči se od těch dospělých odlišují několika aspekty. Jednak nejsou často schopni dobře vyjádřit své poci‑ ty a potřeby. Významnější roli v rozvoji sebevražedných úvah hraje vliv rodiny a prostředí. Zejména u mladších dětí je pak nutno přihlédnout k vývojovému aspektu vnímání smrti. V předškolním věku je obvykle smrt chápána jako reverzibilní fenomén, tedy odchod či usnutí člověka s možností návratu. Mezi šestým až osmým rokem života je pak personi‑ fikována a teprve kolem osmého až desátého roku je dítě jasně schopno vnímat její ireverzibilitu, všeobecnost a úplnost. Dalším aspektem je fakt, že informace ohledně stavu pacienta a jeho anamnézu je často nutno získávat z pozorování nonverbálního chování či z objektivních zpráv (například ze školy). V neposlední řadě je nutno zmínit, že některé ne‑ moci manifestující se v pediatrickém věku jsou zatíženy horší prognózou (například psychotická onemocnění). Tabulka 2 shrnuje rozdíly faktorů asociovaných se sebevraždami dospělých a mladistvých (8). Identifikace a hodnocení rizika sebevražedného chování Cílem prevence sebevražedného jednání u dětí a mladistvých je ne‑ jenom včasná identifikace rizika, ale též snaha o eliminaci jednotlivých rizikových faktorů. V rámci primární prevence se jedná o obecnou podporu duševního zdraví, podporu rodinných vztahů a o dostatek kvalitních mi‑ moškolních aktivit. Ne méně významná je existence různých podpůrných organizací, linek důvěry apod., stejně tak snaha o redukci dostupnosti se‑ bevražedných prostředků, tj. zejména léků a zbraní. Sekundární prevence spočívá v časném záchytu a léčbě klinických projevů. Pro terciární prevenci je pak charakteristické zmírnění následků již proběhlé sebevraždy a hlavně zabránění jejímu opakování (3). S ohledem na to, že po sebevražedných pokusech jsou děti a mladis‑ tví často hospitalizováni na pediatrických pracovištích včetně jednotek intenzivní péče, je následný časný screening rizika sebevraždy velmi dů‑ ležitý. Vytváří tak navíc první kontakt s psychiatrickou péčí nejen dítěte či mladistvého, nýbrž i s jeho blízkými (9). Zde rovněž probíhá nutná spolu‑ práce mezi pediatrem a psychiatrem. Všichni pacienti v riziku sebevraždy (což jsou rovněž všichni po sebevražedném pokusu), by měli absolvovat zhodnocení míry tohoto rizika. Na základě odborného posouzení je pak Tab. 2. Rozdíly faktorů asociovaných se sebevraždami dospělých a mladis- tvých (upraveno dle 8) Kategorie faktorů Rozdíl oproti sebevraždám dospělých Rizikové faktory Mladiství mají častěji sebevražedné myšlenky Častá impulzivita Častější sebevražedné pokusy Vyšší vliv skupiny a médií na mladistvé Diagnózy Méně psychotických poruch u mladistvých Symptomy Sebevražedné myšlenky jsou u mladistvých častější a zároveň jsou častěji popírány Časté podceňování letality pokusů u mladistvých Léčba Užívání jiných skupin léčiv oproti dospělým Zahrnutí rodiny do léčby (terapeutické i medikamentózní) je nezbytné Právní problematika Mladší adolescenti mohou mít menší kompetenci při rozhodování o léčbě Důležitá spolupráce s rodiči či institucemi