Psychiatrie pro praxi – 2/2021

www.psychiatriepropraxi.cz / Psychiatr. praxi 2021; 22(e2): e3–e26 / PSYCHIATRIE PRO PRAXI e10 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Porucha s bludy a její léčba Specifikujte bizarní obsah: Blud se považuje za bizarní, jestliže je jednoznačně nepochopitelný nebo nepřijatelný, a neodpovídá běžným životním zkušenostem (např. pacient věří, že mu cizí lidé vyňali tělesné orgány a nahradili je jinými, aniž by na těle byla patrná poranění nebo jizvy). Specifikujte, pokud nemoc trvá déle než jeden rok. První epizoda, současná fáze je akutní: příznaky nemoci splňují diagnostická i časová kritéria. V současnosti jsou naplněna všechna kritéria. První epizoda, aktuálně v částečné remisi: částečná remise je stav, kdy po předcházející epizodě došlo k částečné úpravě příznaků a diagnostická krité- ria poruchy jsou splněna pouze částečně. První epizoda, v současnosti v plné remisi : je stav, kdy po předcházející epizodě dojde k úplnému vymizení příznaků a není naplněno žádné diagnos- tické kritérium. Mnohočetné epizody, aktuálně akutní epizoda Mnohočetné epizody, aktuálně epizoda v částečné remisi Mnohočetné epizody, aktuálně plná remise Kontinuální (nepřetržitá): po celou dobu jsou přítomny všechny příznaky naplňující diagnostická kritéria, pouze v průběhu nemoci mírně kolísá jejich zá- važnost. Nespecifická Specifikujte aktuální závažnost: Závažnost je hodnocena podle kvantity primárních psychotických příznaků, zahrnujících bludy, halucinace, dezorganizovanou řeč, abnormální psychomo- toriku a negativní symptomatologii. U každého z těchto příznaků by měla být posuzována závažnost (hodnotí se největší závažnost za posledních 7 dní) podle pětibodové stupnice: 0 – bez příznaku, až do 4 – nejzávažnější (viz klinické dimenzionální hodnocení závažnosti psychotických příznaků v kapitole: „Hodnocení závažnosti“ ve III. oddíle DSM-5). Poznámka : Diagnóza poruchy s bludy může být stanovena bez upřesnění závažnosti. Tab. 2. Diagnostická kritéria pro poruchu s bludy v DSM-5 (9) – pokračování Linda byla od dětství úzkostnější, ve školce se stranila dětí a byla hodně závislá na matce. Matka byla velmi úzkostná a obávala se katastrof, které se mohou rodině stát. Zdůrazňovala, že si nesmí udělat ostudu. Svými obavami zahrnovala i Lindu. Mladšího bratra matka obdivovala, se svými úzkostmi se mu nesvěřovala, žil si svobodně. Otec nadměrně pil. Když přišel z hospody, nadával matce, ta jen plakala. Linda bezmocně poslouchala, třásla se a bála se o matku. Proto se vždy snažila být výborná ve škole a být nejlepší ve všem, co dělala. Zároveň byla velmi úzkostná, uzavřená do sebe, neměla ve škole kamarádku. Děti se jí posmívaly, že je „šprtka“. Velmi se tím trápila a doma tajně plakávala. Matce se to bála říct, aby jí tím neublížila. Na střední zdravotní škole byla nejlepší studentkou, vynikala ve škole i při praxi. Do kolektivu však moc nezapadla. Před kluky se styděla a s holka- mi se neměla moc, o čem bavit. Po škole ještě studovala vyšší odbornou školu. První úzkosti spojené s pocity neurčitého ohrožení se objevily po