Psychiatrie pro praxi – 2/2021

www.psychiatriepropraxi.cz / Psychiatr. praxi 2021; 22(e2): e3–e26 / PSYCHIATRIE PRO PRAXI e17 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Porucha s bludy a její léčba častěji dostavují jedinci se závažnějším průběhem poruchy, což se- lektivně zhoršuje pohled na její prognózu. Retterstol & Opjordsmoen (26) na řadě případů ukázali, že porucha nemusí mít chronický prů- běh. Chronické formy poruchy mají tendenci objevovat se v pátém decenniu. Nástup je akutní téměř u dvou třetin případů a postupně dochází ke zhoršování. U více než poloviny případů blud spontánně zmizí, ke zlepšení dojde u dalších 10 % a beze změny zůstává 31 %. U akutních forem poruchy je věk nástupu zpravidla ve čtvrtém de- cenniu, u více než poloviny pacientů dochází k trvalé remisi a výskyt chronických onemocnění se rozvíjí pouze u 10 %. Recidivující průběh byl pak pozorován u 37 %. Platí, že čím akutnější a časnější nástup ne- moci, tím příznivější je prognóza (7). Přítomnost precipitujících faktorů, manželského stavu a ženského pohlaví je spojená s lepším výsledkem. Doba přetrvávání bludného myšlení je nejpříznivější u případů s bludy pronásledování a poněkud méně příznivá pro bludy megalomanické a žárlivosti. Pokud se jedná o celkové fungování, důsledky se však zdají být poněkud příznivější pro žárlivecký podtyp. Řada autorů se domnívá, že za chronicitu a přetrvávání poruchy může více nedo- statečná spolupráce v léčbě než to, že by řádná léčba nedostatečně pomáhala (7). Chronická neléčená porucha často vyúsťuje v neschopnost uplatnění na trhu práce a navázání či udržení mezilidských vztahů, což vytěsňuje jedince na okraj společnosti. Pravidlem bývá sociální izolace, nespolupráce s psychiatrem, odmítání léčby a neschopnost náhledu na svůj stav (1). Bez podpůrného rodinného zázemí hrozí sociální propad a život v chudobě. U některých pacientů je potřebná nedobrovolná hospitalizace k zabránění poškození sebe nebo druhých. Diferenciální diagnóza a komorbidita Schizofrenie je komplexnější poruchou, postihující řadu psychických funkcí, jako jsou exekutivní funkce, kognice a emotivita. Myšlení je naru- šeno ve více rovinách. Bludy bývají u schizofrenie kuriózní, mají nezvyklý obsah a mohou být kulturně nemístné. Sluchové halucinace u schizofre- nie mívají komentující, imperativní nebo intrapsychický charakter; časté je zveřejňování myšlenek. U schizoafektivní poruchy bývají naplněna kritéria pro schizofrenii i pro poruchu nálady, mohou být zachyceny oneiroidní stavy. U depresivní poruchy s psychotickými příznaky převládá depresivní ná- lada, bludy mají většinou autoakuzační, katastrofický, ruinační nebo jinak skličující obsah. Halucinace u deprese bývají přítomny jen vzácně, a pokud se objeví, jsou syntonní s náladou. U paranoidní poruchy osobnosti nepozorujeme systematické, rozsáhlé a propracované bludné myšlení, pokud se objeví psychotické epizody, jsou přechodné a krátké. Organickéduševní poruchya poruchy vyvolanéúčinkempsychoaktivních látek mohou vykazovat bludy rozmanitých obsahů. Diagnostickým vodítkem je přítomnost organické léze (např. mozkové neoplazma) nebo průkaz psycho­ aktivní látky (např. kanabinoidy, stimulancia). Chronické bludy se mohou objevovat také u lidí zneužívajícíchalkohol , zvláště žárlivecké nebo paranoidní. Jednou z otázek v diferenciální diagnostice je rozlišení poruchy s bludy od obsedantně kompulzivní poruchy (OCD), zejména u pacientů, kteří nemají náhled na své obsese. U poruchy s bludy není typické stereotypní rituální chování. Pokud se u pacienta s prominentními psychotickými pří- znaky objevují stereotypní rituály, měla by být zvážena možnost diagnózy komorbidní OCD. Paranoidní a grandiózní bludy nespadají do okruhu OCD.