Psychiatrie pro praxi – 2/2021

www.psychiatriepropraxi.cz / Psychiatr. praxi 2021; 22(e2): e3–e26 / PSYCHIATRIE PRO PRAXI e23 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Porucha s bludy a její léčba práce s bludemnení pacientovi vyvracet jeho bludná přesvědčení, ale snaha o postupné oslabení celého systému, směrem od periferních částí bludu do centra. Terapeut se také snaží, aby pacient pochopil, že jeho bludné přesvědčení nemá jen žádoucí důsledky – ochrana před nebezpečím, ale že je spojeno i s negativními emocemi, somatickými příznaky a chováním. Přímá konfrontace bludného myšlení zpravidla nefunguje a může pacienta dále odcizit (6). Možností pro zkušeného psychoterapeuta je použití metody tzv. periferního dotazování , kdy terapeut pomocí induk- tivních otázek poukáže na jemné logické rozpory v méně systemati- zovaných okrajových částech bludného systému, a vede tak pacienta k tomu, že si sám začne zpochybňovat periferní části bludu. Postupně dochází krok za krokem ke zpochybňování jádrových částí bludu. Cílem terapie tedy není ukázat pacientovi, že se mýlí, ale snížit míru jeho utrpení a zvýšit kvalitu života. Cestou k tomuto cíli je probírání toho, jak bludné přesvědčení ovlivňuje jednotlivé životní sféry, a to pozitivně i negativně, a hledání výhod, které by přinesl jiný postoj. Společně tedy zkoumají, jestli a jak by se pacientovi ulevilo, kdyby se v některých otázkách mýlil, a co by to znamenalo pro jeho rodinný život, práci a volný čas. Ke zkoumání platnosti bludných přesvědčení používáme induktivní otázky, které by měly vést pacienta k tomu, aby sám zpochybnil svá bludná přesvědčení a hledal alternativní řešení. Zároveň od začátku nesměřuje- me k jádru bludu, ale je doporučeno zaměřit se nejprve na periferní části bludu (47). Teprve po nalezení alternativních vysvětlení pro okrajové části bludného systému se lze postupně přesunout k jádru bludu a pomáhat pacientovi, aby si uvědomil rozpory ve svém přesvědčení (Tab. 6). U pacientů je narušeno hodnocení běžných situací. Úkolem pacienta je, aby si zaznamenával situace, které svědčí pro a proti jeho přesvědčení. V dalším sezení je pak s terapeutem diskutují. Tento úkol bývá pro řadu Tab. 6. Přerámování nezvykle prožívané skutečnosti Nezvykle prožívaná skutečnost Jsem přesvědčený, že soused spolupracuje s policií a dává jí o mně hlášení. Stále se chce se mnou bavit a vyzvídá, kde jsem byl v cizině, co jsem tam dělal a co dělám teď. Předstírá, že ho zajímám a že k tomu nemá žádný jiný důvod. Kdy to vzniklo V době, když jsem se po ztrátě práce a rozchodu s přítelkyní přistěhoval k rodičům. Co svědčí proti mému přesvědčení Nevím, jestli by policieplatila takovéhodědka. Ale i kdyby o mně chtěli informace, tak si je lehce zjistí jinou cestou. Co jsem dělal v cizině, jsem řekl u výslechu před třemi lety, když jsem se vrátil. Soused se baví s každým, je v důchodu a sámnemá, co dělat. Když jsembyl malý kluk, občas mi dával drobné dárky a pomáhal mi udělat draka. Byl hodný. Nový pohled na věc Po ztrátě práce a přítelkyně jsem byl nešťastný a začal jsem se ještě více podceňovat. Asi z toho vznikla ta vztahovačnost. Vždycky jsem se bál výsměchu a toho, že mě někdo podrazí. Bylo to tak už v dětství, kdy si ze mě dělali legraci bratři a využívali mě. Teď, když se mi nedaří, se to zesílilo. Přerámování Jsem asi vztahovačnější a vykládám si normální zájem souseda jako špehování. Co můžu udělat Můžu s ním promluvit o všem, co jsem už řekl na policii, a uvidím jeho reakci. Nemusím se mu už vyhýbat.