Psychiatrie pro praxi – 3/2021

www.psychiatriepropraxi.cz / Psychiatr. praxi 2021; 22(e3): e3–e14 / PSYCHIATRIE PRO PRAXI e5 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY „Škála disociativních zkušeností“ a „Stavová škála disociace“ stavem vědomí (6). Freud později popsal „disociaci“ jako důsledek vnitř- ního konfliktu protichůdně působících duševních sil a zdůraznil význam obranného mechanismu disociace (7). Podle současných poznatků představují disociativní symptomy konti- nuum vyskytující se na jedné straně u zdravé populace, na druhé straně se mohou vyskytovat u závažných duševních poruch, jako jsou například disociativní amnézie, depersonalizace, derealizace, disociativní fuga, diso- ciativní porucha identity a další (8–10). Stávající poznatky také ukazují, že vlivy traumatického stresu jsou hlavními etiologickými faktory disociativ- ních poruch (11, 12). Disociace jako reakce na traumatickou událost nebo stres umožňu- je obranu vědomého já a způsobuje změnu stavu vědomí, jenž chrání vědomí před bolestivým prožitkem a může v důsledku toho vést k celé řadě psychopatologických a somatických symptomů (13, 14). Disociativní symptomy mohou být rozděleny na dva subtypy: a) pozitivní disociativní symptomy, které se objevují jako spontánní nežádoucí intruze do vědo- mí a chování doprovázené zkreslením kontinuity subjektivního prožitku (např. fragmentace identity nebo depresonalizační/derealizační porucha); b) negativní disociativní symptomy, které představují nemožnost přístupu k informacím nebo ke kontrole duševních funkcí (např. amnézie, afonie, paralýza) (8, 13, 15). DSM-V definuje disociaci jako „narušení a diskontinuitu v normální integraci vědomí, paměti, identity, emocí, percepce, vnímání těla, moto- rické kontroly a chování“ (16). Mezi disociativní poruchy patří například disociativní amnézie, disociativní porucha identity, depersonalizační/ derezalizační porucha. V DSM-5 není disociativní fuga samostatnou dia- gnózou, ale je řazena jako podtyp disociativní amnézie. Kromě toho se disociativní zkušenosti mohou vyskytovat jako komorbidní symptomy u celé řady duševních onemocnění, jako je například hraniční porucha osobnosti nebo disociativní podtyp posttraumatické stresové poruchy (16). Disociativní příznaky hrají též významnou roli v patologii dalších psy- chiatrických onemocnění, jako jsou konverzní a somatoformní poruchy, závislosti, schizofrenie, úzkostné poruchy, poruchy příjmu potravy nebo afektivní poruchy (17). U pacientů s disociativními poruchami je vyšší riziko sebevražedného nebo sebedestruktivního jednání a diagnostika těchto pacientů je nezřídka obtížná a nedostatečná (8, 18). K hodnocení a screeningu disociativních příznaků a disociativních po- ruch byly publikovány validizované a standardizované dotazníky, které měří disociaci jako znak (trait marker) nebo jako stav (state marker). V českém jazyce je například k dispozici validizovaná a standardizovaná verze do- tazníku DES (Dissociative Experiences Scale) (19, 20), stejně jako jeho verze pro dětskou populaci (Dotazník A-DES) (21). Oba slouží jako screeningové sebeposuzovací dotazníky určené pro měření frekvence a závažnosti di- sociace jako znaku u duševních nemocí. Zde předkládáme českou verzi dotazníku SSD (State Scale of Dissociation), která se naopak zaměřuje na hodnocení disociativních prožitků v aktuálním čase – jako „state marker“. Disociativní procesy a jejich měření V současné době existuje řada dotazníků sloužících k měření di- sociativních procesů. DES (Dissociative Experience Scale) byl vytvořen Bernsteinovou a Putnamem (česká validizovaná verze dotazníku viz Appendix) a jako první škála k hodnocení disociace se stala velmi rozší- řenou a používanou v mnoha studiích, a byla přeložena do více než 40 jazyků (9). DES byl sestaven ke screeningu disociativních poruch a ukázal se