PSYCHIATRIE PRO PRAXI www.psychiatriepropraxi.cz 10 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Nefarmakologické léčebné postupy v neuropsychiatrii deprese, nicméně tato indikace je jak v ČR, tak ve světě relativně málo využívána. Efekt VNS jako přídatné terapie deprese (Aaronson et al., 2017) se jeví lepší ve srovnání se standardní léčbou (se signifikantně vyšším podílem remisí – 43 % proti 25 %). V roce 2017 byla schválena VNS americkou FDA také pro primární bolesti hlavy typu cluster headache. Méně známá je v našich podmínkách stimulace abdominálního kmene nervus vagus v indikaci terapie obezity, která byla schválena FDA už v roce 2015. Kontraindikací použití VNS je předchozí oboustranná nebo levá krční vagotomie nebo známé porušení vagového nervu. Nejběžnější vedlejší účinky způsobené stimulací zahrnují ochraptělost, parestezie, dušnost a zvýšené kašlání. Nejčastěji se vyskytující komplikací je infekce systému VNS (Kuba, 2013). Další biologické metody v neuropsychiatrii Mezi další používané metody v neuropsychiatrii patří stimulace n. trigeminus (v EU v indikaci epilepsie nebo deprese), stimulace okcipitálních nervů (v léčbě některých farmakorezistentních bolestí hlavy). Pozoruhodnou zkoumanou metodou je transkraniální stimulace stejnosměrným proudem ovlivňující excitabilitu kortikálních struktur, která do budoucna slibuje možnosti klinické aplikace, přičemž aktuálně je využívaná k výzkumu mozku (Thair, 2017). Samostatnou problematikou, která se částečně vymyká oblasti neuropsychiatrie, je nefarmakologická léčba bolesti (Kozák et Vrba, 2020) – především míšní, elektrické stimulace periferních nervů (včetně transkutánní elektrické nervové stimulace), stimulace motorického kortexu a neinvazivní stimulační metody. Fototerapie, spánková deprivace či posun spánkové fáze jsou nefarmakologické postupy, které se používají v léčbě depresivní poruchy, u které je popsáno narušení cirkadiánních rytmů, jejichž úprava je spojena s antidepresivním účinkem (Milev et al., 2016), tyto metody nejsou předmětem našeho sdělení. Psychoterapie a psychoedukace V druhé části naší práce nastíníme základní principy psychoterapie a psychoedukace v neuropsychiatrii. Obdobně jako v první části tohoto sdělění vycházíme z kapitoly publikované v recentní knize dr. Uhrové a prof. Rotha – Neuropsychiatrie. Psychoterapie je široký pojem, který zahrnuje velké množství přístupů využívajících psychologických i sociálních metod práce, které často pocházejí z prostředí mimo medicínu. Proto nejsou vždy a u všech jejích směrů k dispozici exaktní důkazy o její bezpečnosti a účinnosti v používaných indikacích (Kašpárek, 2020). Jde o metodu, která ovlivňuje funkci mozku obdobně jako jiné farmakologické nebo nefarmakologické postupy, a která zároveň přispěla k integraci biologických a psychologických pohledů na léčbu duševních nemocí (Šilhán et al., 2015). Kromě psychických nemocí může být významnou složkou léčby onemocnění společných pro neurologii a psychiatrii – jako je například Tourettův syndrom, funkční poruchy, ale také další onemocnění roztroušená skleróza, mozková poranění, cévní mozkové příhody (Malinová, 2017) s relevantními symptomy – anxieta, deprese – vhodnými k použití metod psychoterapie. Psychoterapii smí poskytovat zdravotník s dokončeným akreditovaným výcvikem v uznávaném psychoterapeutickém směru, který složí příslušnou zkoušku. Psychoterapie není jednorázová konzultace, ale může být systematická (jednou týdně v průběhu několika let) s cílem hlubší osobnostní změny, nebo i kratší v případě snahy o symptomatickou změnu nebo podpůrné nespecifické působení. Na podpůrnou psychoterapii a krizovou intervenci nepotřebuje zdravotník řádně ukončený výcvik. Existuje celá škála přístupů, které jsou přehledně uvedeny v tabulce 5. Dělí se na direktivní (kognitivně‑behaviorální psychoterapie) a spíše nedirektivní – průvodcovské (např. psychodynamická psychoterapie). Některé postupy si všímají více emocí, jiné jsou zacíleny na kognici, nebo interpersonální vztahy a role, nebo na modifikaci chování bez ohledu na jeho zdroje. Metodou volby je psychoterapie u pacientů s úzkostnými poruchami, s lehkou až středně těžkou depresivní fází, závislostmi, jedinou metodou je u disociativních a konverzních poruch, somatoformních poruch, poruch osobnosti, poruch příjmu potravy. Může mít své místo i u organických poruch mozku, udržovací léčbě bipolární afektivní poruchy, schizofrenie i podporu kognitivních funkcí. Vzhledem k široké škále přístupů nelze uvažovat o absolutní kontraindikaci psychoterapie, ale je nutné uvažovat o výběru vhodného psychoterapeutického postupu pro konkrétního pacienta. Obecně nemohou z psychoterapie profitovat lidé nespolupracující, neschopní kontrolovat agresivní chování, intoxikovaní nebo v deliriu. Psychoedukace (edukace) je poskytnutí informací a podpora pochopení jejich významu v konkrétním případu pacienta (Pidrman, 2002). Jde o jednu z psychologických intervencí, některé psychoterapeutické směry ji využívají jako základní postup. Existují také určité systematizované edukativní programy zaměřené na některé diagnózy nebo klinické problémy. Je možné provádět i skupinové edukace, edukace blízkých osob nebo pečovatelů. Edukace není jednosměrný kanál určený k poučení pacienta, ale jde spíše o oboustranTab. 4. Hlavní kontraindikace hluboké mozkové stimulace Demence – závažné poruchy kognitivních funkcí Závažná farmakorezistentní deprese u neurologických diagnóz Trvalá antikoagulační terapie Přítomnost závažného somatického onemocnění (se špatnou prognózou) Zdravotní stav vylučující provedení operace v celkové anestezii nebo stereotaktické zavedení elektrod Tab. 5. Nejrozšířenější terapeutické přístupy v klinické praxi v ČR Typ psychoterapie Indikace Kognitivně-behaviorální Množství indikací – úzkostné poruchy, obsedantně--kompulzivní porucha, depresivní porucha, poruchy příjmu potravy, závislosti, poruchy osobnosti, poruchy spánku, bludy u psychotických poruch Psychodynamická Zejména porucha osobnosti, úzkostné poruchy, depresivní porucha a jiné Gestalt Úzkostné poruchy, depresivní porucha, poruchy osobnosti, somatoformní poruchy, poruchy příjmu potravy Systemická Zejména léčba poruch v dětství, adolescenci, rodinná terapie Psychoanalýza Osobnostní rozvoj a poruchy osobnosti, široká škála psychických poruch – zejména neurotických Podpůrná Poruchy přizpůsobení, reakce na stres
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=