47 / Psychiatr. praxi. 2024;25(1):47-48 / PSYCHIATRIE PRO PRAXI www.psychiatriepropraxi.cz INFORMACE Důvěra jako etický aspekt mentoringu (v psychoterapii) Důvěra jako etický aspekt mentoringu (v psychoterapii) Mgr. Jiří Šustr Spojená škola, Martin Mentoring je nadstavbou vzdělávání v psychoterapii, realizován ve vztahu mezi mentorovaným a mentorem. Každý vztah bez výjimky je založen na spolupráci, ergo komunikaci. Zahrnuje důvěru jako velice subtilní, ale vyžadující dispozici k spolupráci a oboustrannou úctu a respekt. Úcta není jen nějakou podmnožinou, nebo komunikačním manuálem hodnot ve vztahu aktérů komunikace a spolupráce. Úcta je jeden z nejhlubších projevů empatie. Může mít i charakter obdivu, nejvyšším její projevem je uznání. Při mentoringu psychoterapeutů se můžou objevit otázky: Kdo je mentorovaný a jaká je jeho historie lidská? Je jeho profesní způsobilost i eticky podložena a žitá? A co mentorská situace pro oba aktéry v mentoringu z etického hlediska znamená? Etický rozměr výkonu různých profesí a množství hodnot, zásad a pravidel, které jsou s ním spojeny, se stále více dostávají do gravitačního pole profesní identity. Víc se o pravidlech, normách mluví a diskutuje. Jejich kodifikace podmiňuje i výkon některých povolání. Jsou implicitně obsaženy ve výkonu práce prostřednictvím kalibrace vlastní role pozorováním praxe ostatních členů komunity. Přitažlivost mezi etickými normami profesního života a identitou je však posilována tlakem kodifikovaných textů z mezinárodního a následně i domácího prostředí. To platí nejen pro některé exponované profese, jako je například soudnictví (1). Jak je na tom mentoring v psychoterapii z pohledu etiky? Z hlediska psychoterapie je terapeutický vztah založen na důvěře. Tato důvěra společně s atmosférou otevřenosti, intimity a pravdivosti vytváří prostředí nejdůvěrnějších vztahů. Klient je ve vztahu zranitelný a otevřený, často se svěřuje s věcmi, které nikdy nikomu neřekl, dokonce které si ani sám sobě nechtěl přiznat (4). Domníváme se, že to samé je možné konstatovat i v mentoringu. Primárním aspektem fungujícího mentoringu je důvěra, zejména v etice přístupu k mentorovanému ale i naopak. Důvěra je, dalo by se říci esencí etického vztahu mezi mentorovaným a mentorem. Je nepostradatelná. To samé lze očekávat i ve smyslu uplatňování etických kodexů. Ve své podstatě se v etice mentoringu manifestuje oboustranně prospěšný a dlouhodobý vztah. Pro svou životaschopnost přímo „důvěryhodnou etiku“ vyžaduje. U mentoringu jde i o předávání praktických dovedností, ale také jisté doprovázení mentorovaného, ve smyslu rozvoje jeho sebepodpory v situacích profesně a emocionálně náročných a klíčových specifických znalostí, například tacitních. To usnadňuje mentorovanému udržet si své „klinické“ kompetence. Důvěra jako předpoklad Zmíněná důvěra je imanentní v jakémkoliv lidském vztahu, je ale vnímána jaksi automaticky, jako by šlo o zamlčený předpoklad, že každý ví, o „čem to je“. Když důvěřuji lidem, věřím jim, že mě nezklamou. Ukazuje se, že je to hluboce zakořeněný pocit, o kterém jen zřídka uvažujeme, co všechno se za ním skrývá. Jistě zde nenacházíme, a z povahy věci ani nemůžeme najít přesné vymezení toho, co je důvěra a už vůbec ne v čem spočívá její podstata. Kognitivně to můžeme charakterizovat parafrází sv. Augustina: „Když se mě neptáte, co je důvěra, vím to; když se mě ptáte, co je důvěra, nevím to“. Důvěra může být pevná, ale téměř vždy je jí vlastní jistá „inherentní skulinka“, která ponechává prostor pro zranitelnost. Důvěra mentorovaného, který důvěřuje mentorovi, znamená jím akceptovanou zranitelnost, ta je způsobena „mocí“ nad něčím, na čem v jejich vztahu záleží. Důvěřující se nesnaží tuto zranitelnost vytrvale snížit a očekává, že druhá osoba (mentor) nevyužije svou „moc“ k tomu, aby důvěřujícího poškodila. V tomto smyslu je možné chápat důvěru v mentoringu DECLARATIONS: Declaration of originality: The manuscript is original and has not been published or submitted elsewhere. Ethical principles compliance: The authors attest that their study was approved by the local Ethical Committee and is in compliance with human studies and animal welfare regulations of the authors’ institutions as well as with the World Medical Association Declaration of Helsinki on Ethical Principles for Medical Research Involving Human Subjects adopted by the 18th WMA General Assembly in Helsinki, Finland, in June 1964, with subsequent amendments, as well as with the ICMJE Recommendations for the Conduct, Reporting, Editing, and Publication of Scholarly Work in Medical Journals, updated in December 2018, including patient consent where appropriate. Conflict of interest and financial disclosures: None. Funding/Support: None. Cit. zkr: Psychiatr. praxi. 2024;25(1):47-48 Článek přijat k tisku: 18. 12. 2023 Mgr. Jiří Šustr sustr.jiri.@gmail.com
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=