Psychiatrie pro praxi – 3/2025

PSYCHIATRIE PRO PRAXI / Psychiatr. praxi. 2025;26(3):151-155 / www.psychiatriepropraxi.cz 152 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Farmakokinetické aspekty dlouhodobě působících antipsychotik 2. generace hydroxylové skupiny v molekule však nebyla možná klasická technologie používaná u 1. generace, tedy esterifikace s mastnými kyselinami a mísení s rostlinnými oleji. Historicky prvním se tak stal risperidon využívající technologii mikrosfér (2003), následoval olanzapin pamoát a paliperidon palmitát (2009) a konečně aripiprazol monohydrát (2013). Další vývoj pak přinesl formy s možností aplikace 1× za 2, 3 nebo dokonce 6 měsíců. Na rozdíl od antipsychotik 1. generace bylo v případě atypických preparátů využito několika nových technologií. Léčiva jsou aplikována jako suspenze; v závislosti na hydrolytické stabilitě jsou přímo připraveny k použití („ready-to-use“) (paliperidon palmitát, risperidon mikrosféry) nebo jsou dodávány jako lyofilizovaný prášek a rozpouštědlo pro rekonstituci (aripiprazol monohydrát, olanzapin pamoát). Ve srovnání se staršími olejovými injekcemi (antipsychotika 1. generace) jsou novější vodné roztoky spojeny s méně častou a méně závažnou bolestí v místě vpichu (1). V případě LAI antipsychotik druhé generace se více zdůrazňuje význam místa aplikace. Intramuskulární injekci lze aplikovat buďto do m. gluteus, nebo m. deltoideus. Uvolňování léčiva z místa vpichu je závislé na krevním průtoku daným svalem. Ten byl ve studii se zdravými dobrovolníky o 19 % vyšší v m. deltoideus oproti m. gluteus (2). Proto mají být první dvě aplikace paliperidon palmitátu aplikovány do m. deltoideus; olanzapin pamoát a aripiprazol monohydrát 960 mg a 720 mg výhradně do m. gluteus; v ostatních případech na místě aplikace tolik nezáleží, v jednotlivých případech ale mohou být klinicky významné (1) – tehdy je vhodné kontrolovat plazmatické hladiny. Obecným farmakokinetickým charakteristikám LAI antipsychotik se věnuje první díl článku (33). V ČR jsou k dispozici celkem 4 atypická antipsychotika ve formě LAIs; pokud připočteme formy s délkou intervalu aplikací delší než 1 měsíc, pak máme dohromady 6 preparátů, o kterých jednotlivě pojednává následující text. Farmakokinetické parametry pak přehledně zobrazuje tabulka 1. Upozorňujeme na zvláštnost termínu biologický poločas, který je zde odvozen od rychlosti absorpce, nikoliv eliminace; v dalším textu je tedy vždy myšlen tento tzv. zdánlivý („apparent“) biologický poločas, není-li uvedeno jinak (např. v případě risperidonu mikrosféry). Risperidon mikrosféry První atypické antipsychotikum ve formě dlouhodobě působících injekcí (byl schválen FDA v r. 2003); vyrobeno jako vodní suspenze mikrosfér risperidonu opouzdřeného v 7525 poly-D,L-laktid-ko-glykolidu (PLGA) (3). Uvolňování risperidonu do systémové cirkulace však ve významné míře začíná až 3 týdny po aplikaci a většina je uvolněna mezi týdny 4 až 6 (4). Má být aplikován do deltoidní nebo gluteální oblasti, obě vykazují podobné hodnoty v biologické dostupnosti léčiva. Vrcholu plazmatické hladiny je dosaženo po 4 týdnech a biologický poločas je 3–6 dnů (5). Rovnovážných koncentrací je dosaženo po cca 4 aplikacích, tj. po 8 týdnech. Risperidon mikrosféry vykazuje trifázický profil uvolňování: v průběhu iniciální fáze „exploze“ je uvolněno malé množství látky (< 1 % – z povrchu mikrosfér), následováno 3 týdny „zpoždění“ s minimálním uvolňováním (6). Tento čas je nutný pro narušení povrchu mikrosfér. Hlavní fáze uvolňování pak začíná od 3 týdnů dále, pokračuje do 6 týdnů a klesá po 7 týdnech od i. m. aplikace (7). Uváděný biologický poločas, který reprezentuje rychlost absorpce v prvních dvou fázích (tzv. „single-shot kinetics“), má tedy jen malou klinickou využitelnost (6). Po ukončení aplikace jsou účinné plazmatické hladiny přítomny ještě 4–5 týdnů. A také vliv změny dávky nebo jejich vynechání se projeví až se zpožděním asi 4 týdnů (3). Suplementace p. o. risperidonem nebo jiným antipsychotikem je doporučena po 3 týdny od zahájení léčby. Z farmakokinetických dat ale vyplývá, že doporučená 3týdenní perioda suplementace je minimem a v praxi může být potřebné podávat v p. o. formě až po 6 týdnů od první aplikace (do dosažení rovnovážného stavu) (8). Doporučená udržovací dávka je 25 mg každé 2 týdny, s možností titrace na 37,5 nebo Tab. 1. Farmakokinetické charakteristiky dlouhodobě působících antipsychotik 2. generace Obvyklé dávkování Suplementace p. o. Ekvivalent p. o. dávky Zdánlivý biologický poločas Doba do dosažení maximální plazmatické koncentrace Doba do dosažení rovnovážného stavu Risperidon mikrosféry 25–50 mg každé 2 týdny 3 týdny 25 mg jednou za 2 týdny odpovídá 4 mg denně p. o. 3–6 dnů (v praxi omezeně použitelný) 4 týdny 8 týdnů Paliperidon palmitát 1× měsíčně 75–150 mg každé 4 týdny Ne (schéma rychlé titrace) 75 mg jednou měsíčně odpovídá dávce paliperidonu 6 mg/d 25–49 dnů 13 dní 8–9 měsíců Paliperidon palmitát 1× za 3 měsíce 263–525 mg každé 4 týdny Ne (vždy převod z PP 1× měsíčně) — (3,5násobek PP 1× měsíčně) 84–95 dnů (deltoideus), 118–139 dnů (gluteus) 30–33 dní 15 měsíců Olanzapin pamoát 300 mg co 4 týdny až 300 mg co 2 týdny (viz dávkovací schéma) Není nutná (vyšší dávky v prvních 8 týdnech) 20 mg/d odpovídá dávce 300 mg co 2 týdny 30 dnů 2–6 dnů 3 měsíce Aripiprazol monohydrát 1× měsíčně 400 mg každé 4 týdny 2 týdny, nebo metoda rychlé titrace 15–20 mg denně p. o. odpovídá 400 mg 1× měsíčně 46,5 dní 4 dny (deltoideus), 5–7 dnů (gluteus) 3 měsíce Aripiprazol monohydrát 1× za 2 měsíce 960 mg každých 8 týdnů nebo 720 mg každých 8 týdnů 2 týdny, nebo metoda rychlé titrace, nebo převod z AM 1× měsíčně 15–20 mg denně p. o. odpovídá 960 mg 1× měsíčně 28 dní 32–41 dnů 6 měsíců

RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=