PSYCHIATRIE PRO PRAXI / Psychiatr. praxi. 2025;26(3):172-180 / www.psychiatriepropraxi.cz 174 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Využití muzikoterapeutických technik jako podpory schematerapie u hospitalizovaných pacientů: Možnosti integrace napříč diagnostickými skupinami prostřednictvím pomáhajícího vztahu, hudby a hudebních elementů provází klienta nebo skupinu v terapeutickém procesu, jehož cílem je relevantním způsobem rozvinout potenciál nebo obnovit funkce jedince tak, aby mohl dosáhnout lepší intrapersonální anebo interpersonální integrace, s cílem naplnění tělesných, psychických, emocionálních a sociálních potřeb.“ Takový muzikoterapeut je členem České muzikoterapeutické asociace a absolventem sebezkušenostního studia Muzikoterapie na Univerzitě Palackého v Olomouci v rozsahu 300 hodin (tří let) sebezkušenosti, minimálně 100 hodin supervize a minimálně 500 hodin praxe. Pakliže muzikoterapeut nesplňuje zmíněná kritéria stanovená CZMTA není oprávněn se nazývat muzikoterapeutem a muzikoterapii vykonávat. Pracuje-li terapeut s hudbou bez zmíněného muzikoterapeutického vzdělání, hovoříme o hudební intervenci, tedy o využití hudby v psychoterapii, nikoliv však o muzikoterapii. Respektovaná česká muzikoterapeutka Markéta Gerlichová (14) hovoří o muzikoterapii jako terapeutickém přístupu využívajícím hudby a jejích prvků (rytmus, melodie, harmonie) k dosahování nehudebních cílů, které dělí na léčebné, osobně-rozvojové a interpersonálně vztahové. Autoři Haslbeck et al. (15) a Koelsch (16) definují muzikoterapii jako psychoterapeutický přístup, který využívá hudbu jako médium k facilitaci emočního prožitku, komunikace a zpracování psychických potíží. O muzikoterapii lze hovořit ve významu užším, kterému pak odpovídá především definice autorů Haslbecka et al. (15) a Koelsche (16), tak významu širším integrujícím zkušenosti psychoterapeutické se zkušenostmi hudebně-terapeutickými, zahrnujícími i zkušenosti ostatních pomáhajících profesí, kterými jsou speciální pedagogika, ošetřovatelství, paliativní péče porodnictví a další, čímž došlo k rozšíření jejího využití (3, 22). Muzikoterapii lze dělit na dva základní přístupy. Těmito přístupy jsou aktivní (např. hra na nástroje, zpěv, hudební improvizace) a receptivní (např. poslech vybrané nebo improvizované hudby). Ačkoliv je dělení muzikoterapie na zmíněné přístupy překonáno poznatky současné neurologie vzhledem k působení hudby na lidský mozek, budeme se jím i nadále řídit, vzhledem k jeho srozumitelnosti a jeho dosavadnímu využívání mezi odborníky v odborné praxi, kteří jej používají spíše pro roztřídění využívaných metod, nežli k popisu účinku hudby na lidský mozek. Tyto přístupy mohou být podle klinických potřeb vhodně kombinovány (2, 17). Oba přístupy využívají specifických terapeutických mechanismů: projekce vnitřních stavů do hudby, zrcadlení emocionálních obsahů a symbolizace nevyjádřených prožitků (16). Hudba, jako univerzální jazyk emocí, umožňuje pacientům vyjádřit i ty pocity, které bývají obtížně dostupné vědomí nebo slovy, například hanbu, opuštěnost, smutek či hněv (3, 4). Muzikoterapie nabízí nenásilný způsob identifikace maladaptivních vzorců prožívání, které častokrát vedou ke konfliktnímu chování, obzvláště pak u pacientů trpících poruchami osobnosti. Tyto maladaptivní vzorce mohou být následně v synergii se schematerapií efektivně restrukturalizovány. Její efektivita je doložena mimo jiné u pacientů se schizofrenií, kde přispívá ke zlepšení sociální funkce, k ukotvení v „tady a teď,“ snížení negativních symptomů a redukci internalizovaného stigmatu (38). U depresivních pacientů pomáhá ke zlepšení nálady, zpracování emocionální bolesti a posílení schopnosti seberegulace (25). Společné body a synergie obou přístupů Schematerapie i muzikoterapie se opírají o práci s emočním materiálem, který přesahuje běžně verbalizovatelné obsahy. Společným rysem je důraz na prožitek, tělesné zakotvení a symbolické ztvárnění vnitřních stavů. Techniky, které nám muzikoterapie nabízí, představují v tomto kontextu silný nástroj, který umožňuje přímý kontakt s emocemi, aktivaci paměťových stop a zvědomění nevědomých obsahů prostřednictvím hudebního vyjádření (3, 18). Propojení schematerapie a muzikoterapie tak vytváří synergii, která napomáhá nejen emoční regulaci, ale i budování pozitivního vztahu k sobě samému, zlepšení vnitřního dialogu a podporu celkové integrace osobnosti. Tato kombinace má potenciál významně obohatit terapeutickou práci v rámci multidisciplinárního týmu a rozšířit možnosti léčby hospitalizovaných pacientů v různých fázích jejich onemocnění. Možnosti integrace muzikoterapie do schematerapie Podpora prožitkové práce s módy Jedním z hlavních přínosů muzikoterapie ve schematerapii je její schopnost usnadnit přístup k vnitřním částem osobnosti – tzv. módům (Tab. 1). Práce s módy je centrálním nástrojem schematerapie, přičemž jednotlivé módy představují specifické emoční, kognitivní a behaviorální vzorce, které se aktivují v náročných situacích. Mezi klíčové patří Zranitelné dítě, Přísný rodič (Kritik), Hyperkompenzátor, Odtažitý ochránce, ale i zdravé módy jako Laskavý rodič, Spokojené/ Radostné dítě či Zdravý dospělý (1, 12, 19). Hudba poskytuje pacientům nástroj k neverbálnímu ztvárnění těchto módů, a to jak v rámci aktivní, tak receptivní muzikoterapie. Tento neverbální výstup pak slouží jako podklad pro následnou reflexi a přechod k posílení adaptivních módů (2, 9). Muzikoterapie se osvědčuje rovněž u pacientů s omezenou schopností verbalizace emocí, tedy s projevy alexithymie, nebo u pacientů s disociativními symptomy. Hudba jim může pomoci přemostit propast mezi tělesným prožitkem a emočním uvědoměním, a vytvořit tak prostor pro postupnou integraci těchto zážitků do vědomé zkušenosti (6, 20). Podstatným stavebním kamenem muzikoterapie je pacientova svoboda a schopnost terapeuta naslouchat, tedy spoluutvářet bezpečný prostor pro terapii (6). Ačkoliv můžeme z klinické praxe i provedených studií usuzovat některé obecně platné závěry (např. durové stupnice indukují kladně vnímané prožívání, a naopak mollové negativně), nemůžeme všechny tyto závěry považovat za něco neměnné nebo snad obecně uplatnitelné. Pacient si volí hudební nástroj/skladbu vyjadřující jeho vnímání vždy sám a jeho hudební projev je osobitým ztvárněním jeho subjektivního prožívání té které emoce, situace nebo emočního stavu. Možnost volby a svobody projevu umožňuje pacientům být autentičtí, čímž se prohlubuje terapeutický vztah a nabízí se možnost prožití korektivní zkušenosti, kdy je pacient viděn i slyšen, aniž by byl omezován, a tak posilován v maladaptivních vzorcích prožívání a v důsledku toho i chování, jako je například potlačování se na úkor sebe a ustupování druhým vzhledem k potřebě být druhými přijímán, a to i ve zcela irelevantních situacích (24).
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=