PSYCHIATRIE PRO PRAXI / Psychiatr. praxi. 2025;26(3):172-180 / www.psychiatriepropraxi.cz 178 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Využití muzikoterapeutických technik jako podpory schematerapie u hospitalizovaných pacientů: Možnosti integrace napříč diagnostickými skupinami veselá, ale byla moje“. Tato hudební sekvence se stala součástí jejího „vnitřního deníku“, který si zapisovala v průběhu hospitalizace. Závěr kazuistiky U Petry sehrála muzikoterapie klíčovou roli v navázání kontaktu s vnitřním světem, který byl dlouhodobě odpojený od vědomí a tělesného prožívání. Hudba fungovala jako neverbální médium, které pacientce umožnilo „začít cítit“, aniž by musela hned rozumět či verbalizovat své emoce. Tím se otevřel prostor pro jemnou, ale zásadní změnu – přijetí toho, co se v ní odehrává, bez úniku do odpojení. Schematerapie následně pracovala s těmito zážitky – terapeut pomáhal Petře rozlišovat, kdy se aktivuje Odtažitý ochránce a kdy přichází příležitost pro Zdravého dospělého, který „jen pozoruje, nehodnotí, a dává prostor cítit“. Tato zkušenost, opřená o konkrétní zvukové obrazy, se ukázala jako klíčová v terapeutickém posunu směrem k větší stabilitě, uvědomění a emočnímu propojení. Tomáš (sociální fobie a schéma Podřízenosti) Příběh a konceptualizace Tomáš je třicetiletý muž hospitalizovaný pro výraznou sociální fobii a s ní spojené úzkostné příznaky, především v situacích, kdy má být středem pozornosti. Při přijetí udával silné obavy z negativního hodnocení, potíže s navazováním vztahů a výraznou nejistotu při projevu před druhými. V sociálních situacích reaguje stažením, tichostí nebo přehnanou ochotou vyhovět druhým. Objevuje se také somatizace v podobě žaludečních potíží, třesu a sevřeného hrdla. V dětství vyrůstal ve velmi hierarchickém a kontrolujícím prostředí – otec byl dominantní a sarkastický, matka pasivní a emočně nestabilní. Jak sám uvádí: „Radši jsem se neozýval. Když jsem něco chtěl, bylo to špatně. Když jsem řekl svůj názor, utržil jsem výsměch.“ Při schéma terapeutické diagnostice se ukázalo silné schéma Podřízenosti, dále Deprivace a Defektivnosti. Z hlediska módů se často aktivuje Odevzdaný kapitulátor, který automaticky ustupuje druhým, a Zraněné dítě, které touží po přijetí, ale bojí se zranění. Mód Zdravého dospělého je slabý, pasivní, a Laskavý rodič téměř nefunkční. Cílem terapie bylo posílit Tomášovu schopnost projevit se autenticky, bezpečně říct „já“ ve vztahu k druhým, a aktivovat zdravější postoje v mezilidské interakci – k čemuž byla využita skupinová muzikoterapie. Muzikoterapeutická práce a integrace se schematerapií Tomáš se zprvu účastnil skupinové muzikoterapie pasivně. Sedával u kraje místnosti, nástroj si vybíral jako poslední a během hry sotva slyšitelně ťukal do trianglu nebo tamburíny. Po několika sezeních vedl terapeut krátký individuální rozhovor v předsálí: Terapeut: „Všiml jsem si, že se často držíte zpátky, skoro jako byste se nechtěl moc slyšet. Víte, že to nemusí být dokonalé, že tu nejste od toho, abyste podal výkon?“ Tomáš (tiše): „Bojím se, že to bude trapný. Že to bude znít blbě. Že mě budou vnímat jako divnýho.“ Terapeut: „Rozumím. Ale co kdybychom udělali dohodu – že dnes zkusíte, třeba jen na chvíli, zahrát něco, co by mohlo říct to, co si obvykle necháváte pro sebe? Nemusíte to vysvětlovat. Jen to pustit ven.“ Tomáš si ten den vybral handpan – nástroj s měkkým zvukem a možností intuitivního vyjadřování. Hrál nejprve opatrně, ale poté, co skupina pokračovala v improvizaci, začal hledat vlastní rytmus. Terapeut jej v jednu chvíli podpořil krátkým hudebním vstupem na basové struny a navázal oční kontakt. Po skončení terapeut vyzval členy skupiny ke sdílení: Terapeut: „Byl v dnešním hraní nějaký moment, kdy jste si všimli, že se něco změnilo – ve vás, v hudbě, v propojení se skupinou?“ Tomáš (překvapený, ale klidně): „Když jsem hrál… chvíli mi připadalo, že je to fakt moje. Že to není kopie. A že to zas tak nevadí, že mě slyší.“ Tato zkušenost se stala základem pro další terapeutickou práci. V příštích týdnech se Tomáš postupně zapojoval do více interaktivních cvičení. V jednom ze sezení byla skupina vyzvána, aby hrála tzv. „hlas vlastního vnitřního dítěte“ – a ostatní členové následně reagovali hudebně jako „Laskaví rodiče“. Tomáš zahrál jemný motiv na kalimbu a poté sklopil oči. Terapeut (v klidném tónu): „Tomáši, slyšel jsem v té hře hodně křehkosti a taky odvahu. Co by ta část ve vás teď potřebovala?“ Tomáš (tiše, téměř šeptem): „Asi… aby ji někdo nechal být. A nebyl zlej.“ Terapeut: „Tak pojďme být hudbou, která neubližuje. Jen poslouchá a je tady.“ Skupina reagovala jemnými, podpůrnými zvuky. Po skončení Tomáš řekl: Tomáš: „Nikdy jsem neměl pocit, že když něco řeknu – nebo zahraju – že by někdo naslouchal bez toho, aby čekal chybu. Dneska to bylo jiný.“ Závěr kazuistiky Skupinová muzikoterapie sehrála u Tomáše zásadní roli v procesu posilování autonomie a bezpečného sebevyjádření. Hudba mu umožnila vyjádřit to, co nebyl schopen vyslovit – nejprve neverbálně, později i v reflexi. Postupně docházelo k aktivaci Zdravého dospělého, který mohl chránit Zraněné dítě a čelit kritickému vnitřnímu hlasu. Díky opakovanému prožitku přijetí ve skupině začal Tomáš pracovat na přerámování svého schématu Podřízenosti – uvědomoval si, že nemusí být vždy tichý a že jeho hlas má ve skupině své místo. Zkušenost, že může být slyšen bez výsměchu či odmítnutí, se stala korektivní emoční zkušeností, kterou si přenesl i do běžných sociálních situací v rámci denního režimu oddělení. V rámci pokračující schematerapie pracoval s imaginacemi, kde navazoval kontakt se svým Zraněným dítětem a zkoušel vytvářet jeho ochranný prostor. Hudba v tomto procesu fungovala jako symbolické kotvení a připomínka nově získaných zdrojů. Diskuze Integrace muzikoterapeutických technik a celkové využití hudby do schematerapie se v rámci hospitalizační péče ukazuje jako slibný směr s potenciálem zvýšit účinnost práce napříč širokým spektrem psychiatrických diagnóz. Kazuistiky pacientů s depresí, bipolární poruchou, schizofrenií i úzkostnými poruchami naznačují, že hudba jako terapeutické médium dokáže otevřít nové možnosti pro emoční zpracování, které by při čistě verbálním přístupu zůstaly nedostupné – a to i u pacientů s výraznou alexithymií, disociací či stažeností. Integrace napříč diagnózami Zásadní výhodou muzikoterapie je její transdiagnostická použitelnost (7). Hudba umož-
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=