Psychiatrie pro praxi – 3/2025

www.psychiatriepropraxi.cz / Psychiatr. praxi. 2025;26(3):197-201 / PSYCHIATRIE PRO PRAXI 199 SDĚLENÍ Z PRAXE Emoční poruchy v dospívání II – z pohledu klinického psychologa výchově – nestabilně, výchovný postoj matky je nevyvážený, nečitelný. Otec: vykazuje nízkou míru emoční otevřenosti, odmítá dceru. Mezi ním a dcerou je porušená vazba. Výchovný přístup má nekonzistentní. Vztah otce k dceři je matoucí. 5. Osobnostní dotazník pro mládež Potvrzuje klinicky významně zvýšený faktor druhého řádu vysoké úzkostnosti v osobnosti pacientky, tzn. vysokou náchylnost v nejistotě a senzitivitu k narušitelnosti vnitřní integrace v úzkosti vyžadující zvýšenou potřebnost podpory. Dále klinicky významně zvýšené skóre vzpurnosti. Lucie jedná individualisticky, má velmi nízkou potřebu podřizovat se autoritám, zpochybňuje je, jedná se o osobnost vůdčí, má potíže s respektem autorit a podřízení se, pokud je to po ní vyžadováno, je potenciálně vysoce pravděpodobně konfliktní. Resumé Dívka vykazuje v rámci zvýšených nároků na přizpůsobení (funkčnost) emoční poruchu a problémové chování. Vztahové chování Lucie má specifický vzorec (stereotypně opakující se chování) potíží, etiologicky uvažujeme o vlivu deprivačních faktorů na tomto vzorci. Lucie neměla v předškolním a školním věku dostatečnou příležitost navázat hlubokou emoční vazbu s otcem. Matka byla pracovně vytížená a taktéž méně attachmentově dostupná. Tyto deprivační faktory zřejmě způsobily, že se Lucie chová dezinhibovaně ve vztazích (nevědomě provokuje zájem, není schopná odložit potřebu a udržet si sociální odstup a zároveň navazuje impulsivně riskantní vrstevnické vazby). Neví, jak si přímo říct o pomoc, vědomou negativní pozorností se zřejmě snaží vyhnout ignoraci a/nebo odmítnutí. Je velmi snadno emočně přetížená požadavky autority, které nemůže důvěřovat. To, že je vůči personálu opoziční a výbojná, si vysvětlujeme jejím zpracováním rané zkušenosti s rodiči. Nezvládá emočně zpracovat frustraci (zlost na ně), nemůže ji přímo odreagovat, a proto je vůči jiným autoritám výbojná a vůči slabším dětem zlostná (dislokuje agresi). Chování Lucie je okamžité – povětšinou jedná bez kontroly a zároveň hyperreaktivně na sociální podněty. Kolize s okolím jsou s cílem sociálního zájmu, hand test vyloučil agresivní motiv chování, přestože je pacientka opoziční, vyvolávající i přímé fyzické konflikty. Osobitost Lucie je predisponována nízkou podřídivostí – apel na vyžadování respektu provokuje u Lucie vysoké riziko potenciálu konfliktnosti. Predispozice úzkostnosti velmi snadnou nejistotu a dezorganizaci (i v chování). Emoční schéma lze definovat jako nízký práh frustrace, hypersenzitivní reaktivitu, při nárocích na zpracování emocí emoční dysregulaci, snadné emoční přetížení. Aktuálně vykazuje známky strachu, hněvu, smutku. Pečující personál používá jako „odkladiště“ na negativní emoce, které se jí nedaří zpracovat, a které ji chaotizují. Vývoj osobnosti pacientky je disharmonický i vzhledem k méně funkčním výchovným rolím rodičů. Sebepojetí dívky je nevyvážené (reakce a chování musí odpovídat matce, aby obdržela Lucie emoční přijetí, a to v období, kdy má dívka usilovat o rozvoj vlastního sebeobrazu). Nejlépe její potíže vystihuje diagnóza F 43. 24. V adaptaci na zátěže posledních asi šesti měsíců je znejistěná, zmatená, emočně přetížená (přidruženě s poruchou chování a emocí) a to zřejmě proto, že odreagovává frustrace a vnitřní konflikty obrannými mechanismy, bojovně, vztekem, projekcí hostility. Změna chování pacientky je obtížná pro dispozice v povaze i méně funkčnímu rodinnému zázemí. Riziko rozvoje akcentované osobnosti v dospělosti je zvýšené. Nároky na ošetřující personál Výše popsaný modelový klinický profil ukazuje na vysoké nároky na zvládání negativního stresu a ovládání emocí zvláště u ošetřujícího personálu, který s takovými pacientkami tráví nejvíce času. Ochota akceptace, odložení konfrontace, unesení zpochybňování je nedílnou součástí nároků na dobrou spolupráci ze strany zdravotníků. Běžněji se setkáváme u pacientek s řečněním o navržených postupech, prosazováním si určení délky hospitalizace, vlastních zájmů skrze jiné autority (vč. rodičů a policie) bez ohledu na širší kontext, s obcházením režimu a doporučení (přestupky, lhaní). Většinou čím poruchovější chování pacientky vykazují, tím více (a dlouhodoběji působící) deprivační faktory v anamnéze mají (faktory uvádí tabulka 2). Zdravotníci rozhodují o vhodném individualizovaném léčebném postupu. Zdali nabízet psychofarmaka k zmírnění symptomů (i se znalostí rodinného a sociálního kontextu). Lege artis je cílení na změnu vzorců emocí a chování, naučení se komplexním dovednostem (komunikačním, emocionálním, ryze praktickým – porozuměním si, nácvik kontroly a předvídání vlastního chování). Personál nemocnice je (nechtěně) cvičným modelem pro dospívající i jejich rodiče v tom, jak s nimi komunikují a nastavují své přijatelné mezilidské hranice. Z praxe známe, že není možné se vyhnout naší účasti v komplikovaných vztazích rodiny pacientek. To vyžaduje dostatečný trénink Tab. 1. Důležitost interpersonálních vztahů v rodině na funkčnost self v rané adolescenci Protektivní faktory zdravého vývoje self u dívek Matka: emočně angažovaná a vstřícná, citově otevřená (vyjadřující pozitivní zájem, vč. zájmu o emoce dcery – stabilně) předvídatelně výchovně kontrolující (Macek, Širůček, 2005). Výchovný styl obou rodičů: dávají rady až na vyžádání adolescenta, umožní sebeprosazení názoru (autentickou reakci), odloží příliš autonomní reakci do pozdní adolescence, uklidní konflikt. Rodiče: věří a vidí adolescenta „v pozitivním světle“. Tab. 2. Rizikové faktory poruchového chování v rané adolescenci Rodinné vlivy: „ Sporné a dlouhotrvající rozvody (přítomnost alespoň jednoho z rodičů s odchylnými vlastnostmi osobnosti) „ Výchovné dysfunkce: rozporné nároky, ne-výchova, akceptace extrémů (hyperprotekce/úzkostný rodič, vše umožňující) sociálně-nonkonformní výchova bez formování identity, přílišná kontrola zvl. v rané adolescenci, tlak např. deprimovaného rodiče (parentifikace, Minuchin, 1967; Boszorményi-Nagy I.), problémy v rodinné dynamice (symetrické vztahy s rodičem) Společenské vlivy: Na autonomii a pokrok orientovaná společnost (bez vztahových hranic a autoritativních rolí, reciprocity vztahů), fragmentovaná a posttraumatizovaná společnost (pandemií covidem-19) Osobnostní vlivy, raně-attachmentové vlivy: Dětská hypersenzitivita, potíže s ranou důvěrou, nekvalitní separačně-individuační proces a druhý proces individuace (Mahlerová M., Blos P., 1979), tlumená iniciativa dítěte (důsledek v potížích rozvoje identity)

RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=