www.psychiatriepropraxi.cz / Psychiatr. praxi. 2025;26(3):202-205 / PSYCHIATRIE PRO PRAXI 203 KOMENTÁŘ Expozice a terapie pobídkami při léčbě závislostí – diskuze nad výhradami poruch je diskuze na KBT přístupy zúžena na diskuzi o účinnosti této terapeutické intervence a důkazy jsou jednoznačné (4). Pro využití expoziční léčby v léčbě návykových nemocí jednak důkazy natolik jednoznačné nejsou a navíc nemají ani stejnou kvalitu (5, 6). Zúžení diskuze na důkaz účinnosti v případě léčby závislosti by také mohlo vést k ochuzení diskuze, prohloubení neporozumění a opomenutí některých důležitých argumentů. Zde se proto chceme věnovat výhradám našich dynamicky orientovaných kolegů, diskutovat tyto výhrady v podobě, v jaké je slýcháme. Chceme nabídnout zamyšlení nad zdrojem těchto výhrad. Terminologie Behaviorální teoretický podklad expoziční léčby je dobře znám. Pacient je vystaven podnětu, který vyvolává reakci, která vede k následkům. U úzkostných poruch – nejlépe lze ukázat na příkladu specifických fobií – je reakcí úzkost a únik, který poskytne úlevu (negativní zpevnění reakce). U návykových nemocí je zde však důležitý rozdíl: vyvine se návykové chování (bažení a užití) a následkem je pak přímá odměna (pozitivní zpevnění reakce). Návykové nemoci nejsou udržovány vyhýbavým, ale vyhledávacím chováním, popřípadě mixem vyhledávacího a vyhýbavého chování. Podoba expoziční terapie pak obvykle sestává z vystavení podnětu vyvolávajícím bažení (obvykle vedoucím k užití) a zabránění užití, přičemž exponovaná osoba setrvává v kontaktu s podnětem, dokud bažení neklesne. Opakováním tohoto postupu reakce na podnět postupně vyhasíná. Expoziční léčba je jádrem cue-exposure therapy (CET), kde představuje hlavní nebo jedinou terapeutickou techniku. Jedinou terapeutickou technikou je v případě konvenční CET, pokud je CET rozšířena o trénink dovedností ve zvládání bažení, pak již hovoříme o CET rozšířené, v literatuře (7) označované např. CET + USCS (urge specific coping skills). Jako podnět bývá užíván kontakt s návykovou látkou, parafernáliemi (předměty používanými k přípravě či aplikaci), zobrazení návykové látky nebo specifické sociální situace. Expoziční léčba může být zařazena do jiného uceleného terapeutického programu (8). KBT programy v léčbě závislosti mohou, ale také nemusejí obsahovat stejný postup jako v CET. Určitou podobu expoziční terapie v širším slova smyslu nalezneme pravděpodobně ve všech léčebných programech zaměřených na návykové nemoci. Zdroje výhrad Striktní dělicí čára mezi kognitivně-behaviorální terapií a skupinou psychodynamických intervencí je spíše uměle vytvořeným akademickým schématem, které především akcentuje různý pojmový aparát, přičemž se většinou zabývá analogickou problematikou, podobnými cíli, a dokonce používá v mnohém podobné metody (9). Přesto právě dichotomie mezi behaviorálními a dynamickými přístupy se jeví být hlavním zdrojem výhrad vůči expoziční léčbě. Někteří terapeuti dynamického zaměření chápou srozumitelnost a jednoduchou ověřitelnost účinnosti behaviorálních technik jako nedostatek těchto technik. Ve vyjádřeních těchto odborníků často slýcháme, že behaviorální přístupy redukují pacienta na sadu příznaků, nebo že behaviorální přístupy samy o sobě neumožňují terapii individualizovat. Behaviorální přístup rozhodně není jediný správný a stejně jako jiné přístupy má být podrobován kritice. Pozitivní přínos takové kritiky bývá často spatřován ve zvýšení důrazu na terapeutický vztah u behaviorálně orientovaných terapií. Nedostatek důrazu na vztah bývá v literatuře i v diskuzích vytýkán často a nezřídka odráží částečně zkreslené představy o behaviorální terapii. Mladá a Kalina připomínají, že bez vztahového ukotvení může být účinnost behaviorálních technik omezená (10). Na konkrétní kazuistice dokládají roli rozhovorů a přípravy scénáře pro aplikaci behaviorální techniky společně s pacientkou jako nosného prvku pro terapeutický vztah, přičemž rozhovor a společná příprava scénáře jsou prvky, bez kterých se BT a KBT taktéž neobejde. Behaviorální techniky mají někdy špatnou pověst. A to i částečně zaslouženě – příkladem budiž dnes již překonaná averzivní terapie apomorfinem (11–13). Síť pravidel, sankčních a bodovacích systémů, kterou nalézáme takřka ve všech léčebných přístupech, bývá řazena k behaviorálním složkám léčby (10). Tyto sítě pravidel, sankčních a bodovacích systémů však často dle našeho názoru nemají povahu behaviorálních intervencí, například převahou trestajících prvků či prvků kolektivní viny. Soudíme, že léčebné programy byly v minulosti zcela jistě sestavovány se znalostí behaviorálních teorií, ovšem pochybujeme, že je tehdy sestavil behaviorální terapeut. Tím méně pravděpodobné se nám zdá, že by je takto sestavil kognitivně-behaviorální terapeut dnes. Některé kritické postoje zcela jistě měly své opodstatnění v minulosti a z dnešního pohledu již nedávají smysl. Jiné kritické postoje mohou mířit na originální aplikace behaviorálních teorií, které by možná behaviorální terapeut nepoužil. Expoziční léčba je jako behaviorální technika cílem výše uvedených kritických postojů. Dle našeho názoru se ale ani v dynamicky orientovaných léčebných programech nelze vyhnout situacím, které jsou expoziční léčbě blízké, případně s ní totožné. Jak v léčbě, tak paralelně s ní, dochází k tomu, že je pacient vystavován podnětům vedoucím k návykovému chování či bažení, popřípadě se s takovými podněty prostě setká (konzumace alkoholu na veřejně přístupných místech, pohozená injekční stříkačka v parku, setkání se známým, který je pod vlivem psychoaktivní látky atp.). Příprava čaje bývá běžným úkolem klientů terapeutických komunit, přičemž nejeden injekční uživatel drog prožívá bažení v kontaktu s čajovou lžičkou. Tyto procesy mohou být různě terapeuticky uchopeny, v různé míře a různým způsobem uvědomovány, ale také mohou být pouze různě pojmenovány. Blízko expoziční léčbě jsou nácvik odmítání či nácvik zvládání bažení v imaginaci. Z nepříliš běžných technik je expoziční léčbě blízká Eye Movement Desensitization and Reprocessing (EMDR), která také nachází uplatnění při léčbě závislosti (14). Konkrétní výhrady V této části chceme přinést přehled výhrad k užití expoziční terapie v léčbě závislosti tak, jak se s nimi setkáváme v diskuzích s našimi kolegy. Ke každé z nich pak následuje náš komentář. Výhrada prokázané škodlivosti: „Již přece dávno bylo prokázáno, že tento způsob léčby pacientům škodí.“ Rešerší v databázi PubMed k 31. 10. 2024 při zadání klíčových slov „cue-exposure & harmful & efficacy“ jsme nalezli 0 článků, při zadání klíčových slov „cue-exposure & harmful & addiction“ 3 články a při zadání klíčových slov „cue-exposure & dependence & relapse“ 117 článků. Z nich ani jeden neuváděl data, která by prokazovala negativní efekt terapie závislostí metodou cue-exposure na výstupy léčby (zvýšení konzumace psychoaktivních látek, zkrácení
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=