Psychiatr. pro Praxi, 2009; 10(2): 67-71
Roztroušená skleróza (RS) představuje nejčastější demyelinizační onemocnění centrálního nervového systému (CNS) s autoimunitní
etiologií. Zásadní úlohu v patogenezi RS hraje imunitní systém, který svou zánětlivou aktivitou může postihnout kteroukoliv oblast CNS,
a tím způsobit variabilní neurologické i psychiatrické příznaky. RS je typickým příkladem psychoneuroimunologického onemocnění,
které často vyžaduje mezioborovou spolupráci v rámci diagnostiky i léčby. Přitom právě správná diagnóza a včasná léčba je jedinou
prevencí trvalé invalidity u této choroby, která postihuje především mladé osoby (2. –4. dekáda) a má v České republice nezanedbatelnou
prevalenci 100-150 na 100 000 obyvatel.
Multiple sclerosis (MS) presents the most frequent demyelinating disease of the central nervous system (CNS) with autoimmune ethiology.
Immune system plays a key role in MS pathogenesis and any CNS area can be affected by its inflammatory activity with various
neurological and psychiatric symptoms. MS is a typical example of psychoneuroimmunological disease, which often requires multispecialty
cooperation in terms of both diagnostics and treatment (symptomatic therapy, psychiatric adverse events of MS treatment).
Precise diagnosis and early treatment is the only prevention of permanent disability in MS, the disease afflicting mainly young persons
(2nd–4th decade) with significant prevalence in the Czech Republic 100-150 per 100 000.
Zveřejněno: 1. květen 2009 Zobrazit citaci