Psychiatr. pro Praxi, 2007; 8(5): 232-233
Zdravotničtí pracovníci jsou dle zákona o zdraví lidu povinni vykovávat povolání svědomitě i poctivě, lidsky i zodpovědně. Nejde o neslučitelné protiklady, když se českých psychiatrů přímo týká několik tisíc platných právních předpisů, podle nichž jsou povinni postupovat při léčbě pacientů? Neznalost zákona sice neomlouvá, ale kompletní znalost právě platného zdravotnického práva je nemožná. Problematická je nejen rozsáhlost a komplikovanost zákonů, ale i jejich častá protichůdnost.
Např. na jedné straně je trestné neposkytnout zdravotnickou pomoc, na druhé straně je trestné omezovat osobní svobodu. Podle vládního návrhu zákonů o stabilizaci veřejných rozpočtů dokonce hrozí pokuta 50 000 Kč ambulantnímu zařízení, které poskytne lékařskou péči, a nevybere přitom regulační poplatek. Zároveň máme povinnost zachovat mlčenlivost o všem, co se dozvíme v souvislosti se svým povoláním (porušení je trestným činem neoprávněného nakládání s osobními údaji), na druhé straně máme desítky ohlašovacích povinností dle mnohých nesourodých zákonů a vyhlášek. Svým povoláním bychom si rádi důstojně vydělali na živobytí, na druhé straně je většinou raději často protizákonné požadovat přímou úhradu… Je obtížné pracovat jako lékař bez porušování některých právních předpisů.
Série článků, které budou zveřejňovány v Psychiatrii pro praxi, se snaží varovat zdravotníky zejména před postupy nelegálními (byť někdy běžnými) s trestně právními dopady, seznámit čtenáře s platnými právními předpisy z praktického pohledu provozu psychiatrického zdravotnického zařízení a doporučit postupy v medicínsky a právně komplikovaných situacích.
Zveřejněno: 1. listopad 2007 Zobrazit citaci