Psychiatr. pro Praxi, 2008; 9(1): 44-46
Trestní odpovědnost zdravotníků
- Psychiatrická léčebna Bohnice, Praha
Právní odpovědnost se v trestním řízení projednává odlišně než v řízení občanskoprávním. Trestní odpovědnost je bez zavinění vyloučena (zavinění je ovšem i z nedbalosti) a v trestním řízení je podezřelému (později obviněnému a obžalovanému) třeba dokazovat vinu. Zatímco v občanskoprávním řízení někdy musí prokazovat žalovaný, že škodu nezavinil; a navíc existuje tzv. absolutní odpovědnost, kdy k odpovědnosti za škodu zavinění ani není třeba (např. selhání přístroje nebo materiálu, škoda vzniklá při provozu).
Kontinentální trestní právo požaduje dodržování platných vydaných zákonů. V České republice může být fyzická osoba trestně stíhána pouze pro trestný čin, který je nebezpečný pro společnost a jehož skutková podstata je jmenovitě uvedena v trestnímu zákoně (zákon č. 140/1961 Sb. v platném znění, dále jen „TZ“). Jde o zásadu „Nullum crimen sine lege“ (není trestného činu bez zákona), která je uvedena i v § 2 trestního řádu (zákon č. 141/1961 Sb. v platném znění), a zaručuje tak fyzickým osobám právní jistotu. Není tedy např. trestné dopustit se činu neuvedeného v trestním zákoně, byť závažného a nemorálního, jako např. sexuální „využívání“ pacientek (nejde-li ovšem např. o tr. čin útisku dle § 237 TZ). Dále trestní odpovědnost mohou vylučovat okolnosti jako nepříčetnost pachatele nebo krajní nouze a nutná obrana.
Zveřejněno: 1. únor 2008 Zobrazit citaci
