Psychiatr. pro Praxi, 2010; 11(1): 40-41
Počátky antipsychiatrického hnutí se datují do šedesátých let minulého století. Jeho tehdejší představitelé, pocházející zejména z řad
psychiatrů a psychologů, kritizovali tehdy platné postoje psychiatrie. Za hlavního ideologa hnutí je považován profesor psychiatrie Thomas
Szasz. Antipsychiatrie odmítala uznat existenci duševních onemocnění jako projevů nemoci, naopak je považovala za přirozenou
reakci jedince na psychosociální stres. Původní ideje antipsychiatrického hnutí se však dlouho nezachovaly. Jednalo se totiž o směr, který
byl myšlenkově značně různorodý, stabilitě hnutí nepřispěl ani silný odpor tradičně orientovaných psychiatrů. Antipsychiatrie kromě
rozporuplných názorů přinesla psychiatrii také řadu pozitivních skutečností. Poukázala na komplexnost duševních poruch, přispěla
k deinstitucionalizaci psychiatrické péče.
The origin of the antipsychiatry movement dates back to the 1960s. Its representatives of those days, coming primarily from the ranks
of psychiatrists and psychologists, criticized the then position of psychiatry. Thomas Szasz, professor of psychiatry, is considered to be
the principal ideologist of the movement. The antipsychiatry refused to recognize the existence of mental diseases as symptoms of the
disease; on the contrary, it regarded them as a natural response of an individual to the psychosocial stress. However, the original ideas
of the antipsychiatry movement were not preserved for long. Actually, it was the trend which demonstrated mixed ideas; the stability
of the movement was also eroded by strong resistance of traditionally oriented psychiatrists. Apart from its inconsistent views, the
antipsychiatry has brought a number of positive facts into psychiatry. It pointed out comprehensiveness of mental disorders and has
helped to deinstitutionalize the psychiatric care.
Zveřejněno: 1. leden 2010 Zobrazit citaci