Psychiatr. pro Praxi, 2010; 11(3): 99-102
Disociativní poruchy tvoří skupinu onemocnění s heterogenními a mnohdy dramatickými projevy. Disociativní stavy jsou přítomny u řady
jiných psychických poruch a disociativní poruchy bývají nezřídka doprovázeny jinými komorbidními psychiatrickými poruchami. Existuje
shoda na psychogenní etiologii onemocnění, ve většině případů nalezneme souvislost mezi traumatickými zážitky předcházejícími rozvoj
poruchy. Pohotovost reagovat na zátěž disociací vzniká dříve, často v období disharmonického dětství. Většina disociativních poruch
vzniká v krátkém časovém horizontu a mají tendenci ke spontánní remisi. Pokud onemocnění trvá roky, často chronifikuje a je rezistentní
vůči terapii. Terapií volby jsou především psychoterapeutické intervence. Farmakologické postupy se doporučují u komorbidních
psychických symptomů. Specifická farmakoterapeutická intervence pro disociativní stavy není známá. Zkoumán je efekt transkraniální
magnetické stimulace mozku.
Dissociative disorders have heterogenic and mostly dramatic manifestation. Dissociative states are frequently present in patiens suffering
from other psychiatric disorders. Usually we can find a context between dissociative disorder and traumatic experience in the patients
history. The psychogenic etiology is evident. The promptitude for reaction to stress with disociation begans in the disharmonious childhood.
Several years persisted disorder becomes chronic and resisted to treatment. The specific therapy of the disociative disorders does
not exist. The first choice of the therapies are psychoterapautic interventions. Pharmacological methods are advised to treat attendant
psychiatric symptoms. The effect of the transcranial magnetic stimulation is investigated.
Zveřejněno: 1. červenec 2010 Zobrazit citaci