Psychiatr. praxi 2016; 17(2e)
Hlavním cílem článku je seznámit pediatry s aktuálním pohledem na klinický obraz, epidemiologii, patofyziologii, diagnostiku a terapeutické přístupy k ADHD. Vycházíme z poznatků o této nemoci, jak je uvádí DSM 5, revidovaný diagnostický klasifikační systém duševních poruch, vypracovaný APA (Americká Psychiatrická Asociace). ADHD je nyní vnímána jako neurovývojová porucha, která sice začíná v dětství, ale u více než poloviny případů pokračuje do dospělého věku, kde může být zdrojem následných emočních, vztahových nebo sociálních problémů. Hyperaktivita je obvykle prvním příznakem už v časném věku, důsledky závažného deficitu pozornosti se projeví především...
Psychiatr. praxi 2016; 17(2e): e11-e17 | DOI: 10.36290/psy.2016.036
K jednej z najčastejších psychických porúch u detí patrí hyperkinetická porucha aktivity a pozornosti (ADHD, Attention Deficit Hyperactivity Disorder). ADHD je komplexná polygenetická porucha s vysokou hereditárnou záťažou a multifaktoriálnou etiológiou. Z výskumov vyplýva, že okrem známych faktorov spolupodieľajúcich sa na patogenéze ADHD (genetické, neurobiochemické, štrukturálne, environmentálne) hrá významnú úlohu aj oxidačný stres. U pacientov s ADHD sa zistili tak zvýšené, ako aj znížené alebo nezmenené markery oxidačného stresu v porovnaní so zdravými jedincami. Medzi látky s antioxidačnými vlastnosťami patria prírodné polyfenolové látky, ktoré...
Psychiatr. praxi 2016; 17(2e)
Obtížný návrat onkologicky nemocných do zaměstnání je celospolečenským problémem. Invalidizace postihuje téměř polovinu nemocných.Příčinou se ukazuje být nikoliv pouze onkologická nemoc (vedlejší účinky léčby a funkční handicapy), ale převážně přidružené psychické poruchyz okruhu úzkostí a depresí. Za řešení považujeme monitorovat a vytipovat rizikové pacienty, doporučovat je do psychoterapeutické péčev průběhu celé léčby, nikoliv až v době žádostí o pracovní neschopnost.
Psychiatr. praxi 2016; 17(2e): e24-e34 | DOI: 10.36290/psy.2016.042
Článek se zabývá třemi negativními jevy provázejícími léčbu psychicky nemocného, kterými jsou předsudky, diskriminace a stigmatizace. Všímá si původu těchto jevů a některých jejich vzájemných souvislostí. Popisuje rámcově možnosti řešení a východiska z problémů, které s sebou tato trojice negativních fenoménů nese nejen pro nemocné, ale i jejich okolí. Uvádí i exemplární problém (de)stigmatizace lidí se schizofrenním onemocněním. Rovněž eticky reflektuje důsledky projevů předsudků, diskriminace a stigmatizace i jejich společenské ukotvení. Poukazuje na nutnost řešit tyto problémy ve společenských souvislostech, a ulehčit tak psychicky nemocným jejich...
Psychiatr. praxi 2016; 17(2e)