Psychiatr. praxi. 2022;23(2):59

Slovo úvodem

prof. MUDr. Ivan Rektor, CSc., FCMA, FANA, FEAN

Vážené kolegyně a kolegové, 

v prosincovém čísle Neurologie pro praxi vyšel můj editoriál o Ukrajině – napsal jsem jej po mé přednášce v listopadu v Kyjevě. O Vánocích jsem napsal do časopisu Kontexty článek s názvem „Dějiny v nás. Co vše předáváme našim dětem a vnukům.“ Psal jsem o našem výzkumu dopadu extrémního stresu – holokaustu – na přeživší, jejich děti, vnuky. Článek jsem uvedl úvahou, jak dějiny ovlivňují mentalitu národů: „Když se podívám na nám geograficky blízké evropské národy a jejich dějiny, vidím kontinuitu. Politika dnešního Ruska je pokračováním prosazování vlivu Ruska, přinejmenším od pokusu Ivana Hrozného v 16. století dobýt pobaltské Livonsko. Ať už v čele státu stál nebo stojí car, imperátor, generální tajemník nebo prezident.“ Vůbec jsem netušil, co se stane. Když si dnes, během války na Ukrajině, položíme otázku, proč se Rusko chová, tak, jak se chová, myslím, že odpověď nalezneme v geopolitických dějinách (1, 2). Hodně je toho dáno geografií. Rusko nemá na západě ani východě přírodní hranice. Ze západu i východu se po staletí na Rusko řítila invazní vojska. Asi největší dopad měl útok Tatarů v 13. století. Vyvrátili Kyjevskou Rus, dostali pod kontrolu prakticky celé Rusko, které se osvobozovalo přes dvě sta let. Mongolská nadvláda zabránila Rusku integrovat se do Evropy, renesance tady nebyla. Zřejmě to byla mongolská dominance, která vytvořila systém ruského státu, kdy stát patři velkoknížeti či carovi (nebo komunistické straně či prezidentovi) a jednotlivec jen slouží státu. Cena lidského života je pro stát nízká. Tak se Rusko stalo a zůstalo autokratickým státem s hodnotami odlišnými od západní civilizace. Dějiny Ruska jsou dějinami vítězství a porážek, od vzniku a vyvrácení Kyjevské Rusy, okupací Tatary, obsazení Moskvy Poláky začátkem 17. století, odtržení Rusy obsazených zemí po roce 1917, také však sérii expanzivních válek od 15. století, vítězství nad invazí napoleonských vojsk, hrdinské obraně proti hitlerovského útoku a také ovládnutí, často násilné, východní a střední Evropy. Rusko, bez přirozených hranic, vidělo obranu v expanzi. Expanze se tak stala základem ruské politiky, ať už Rusko bylo ohroženo nebo ne. Dalším faktorem je, že země je studená, na severu je hodně nerostného bohatství, ale je obtížně obyvatelná, sklidit úrodu je nelehké. Krátké léto si vynutilo nucenou práci všech, řízenou shora, ve dvacátém století se tomu říkalo kolektivismus. Osobní svoboda je nepodstatná, rozhoduje kolektiv, respektive jeho vedoucí...

Zveřejněno: 16. červen 2022  Zobrazit citaci