Psychiatr. praxi. 2026;27(2):81-88 | DOI: 10.36290/psy.2026.014
ADHD u dospělých žen zůstává často po dlouhou dobu nerozpoznáno a nezřídka je chybně diagnostikováno jako úzkostná a/nebo depresivní porucha; případně je potížím přisuzována porucha regulace emocí nebo nespecifické přetížení v souvislosti s rodinnými a pečovatelskými rolemi. Klinická prezentace bývá ve srovnání s muži méně nápadná navenek (nižší míra rušivé motorické hyperaktivity) a častěji má internalizovaný charakter - dominuje nepozornost, dysregulace exekutivních funkcí, chronická dezorganizace a emoční dysregulace. Specifickou dimenzi představuje proměnlivost obtíží v návaznosti na fluktuace reprodukčních hormonů napříč životními etapami (menstruační cyklus, těhotenství a poporodní období, perimenopauza). Cílem článku je shrnout typické projevy ADHD u dospělých žen, nejčastější zdroje diagnostických omylů a praktické klinické důsledky hormonálně podmíněné variability symptomů.
ADHD in adult women often remains unrecognized for years and is frequently misdiagnosed as an anxiety and/or depressive disorder, or their difficulties are instead attributed to a primary disorder of emotion regulation or to nonspecific stress-related overload associated with family and caregiving responsibilities. Compared with men, women's clinical presentations are typically less externally conspicuous (with lower levels of disruptive motor hyperactivity) and more internalized, with prominent inattention, executive function impairments, chronic disorganization, and emotional dysregulation. Symptom expression may further fluctuate across the lifespan in relation to reproductive hormonal changes, including the menstrual cycle, pregnancy and the postpartum period, and perimenopause. This article summarizes the characteristic manifestations of ADHD in adult women, common sources of diagnostic error, and the clinical implications of hormonally related symptom variability.
Přijato: 10. červen 2026; Zveřejněno: 21. červenec 2026 Zobrazit citaci
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...