Psychiatr. praxi. 2020;21(2):59
Biopsychosociální přístup je oproti čistě biologickému přesnější v tom, že nebere člověka jen jako biologický organismus, ale jako myslící a cítící osobnost, která navíc byla stvořena nikoliv jako osamocený solitér, ale do houfu. V tom houfu by se jedinec měl cítit dobře, protože když se necítí, prožívá „negativní afektivitu“, která nastavuje nejen jeho náladu, ale také jeho imunitní systém do nepříznivých poloh. Specifickou situaci pak vytváří pár, který je základem pokračování života...
Psychiatr. praxi. 2020;21(2):62-64 | DOI: 10.36290/psy.2020.011
Reziduální příznaky jsou relativně časté a mohou se vykytovat i u nemocných, kteří splňují kritéria remise. Jsou spojeny s horší prognózou, proto bychom je měli identifikovat, odlišit hlavně od nežádoucích účinků léčby a zavčas léčit. Léčba se odvíjí od dominujícího reziduálního příznaku. I když v průměru se účinnost antidepresiv neliší, jsou mezi nimi rozdíly v míře ovlivnění jednotlivých reziduálních příznaků. K léčebným strategiím patří změna antidepresiva, přídatná terapie a kombinace antidepresiv.
Psychiatr. praxi. 2020;21(2):66-72 | DOI: 10.36290/psy.2020.012
Generalizovaná úzkostná porucha je onemocnění, které se vyznačuje přetrvávající anxietou a obavami z každodenních situací, které jsou doprovázeny širokou paletou somatických symptomů. V přehledovém článku se zaměřujeme především na současné doporučené postupy ve farmakoterapii a její aktuální novinky. Dále se zabýváme psychoterapeutickými možnostmi a možnostmi léčby rTMS či ketaminem. Po desetiletí relativní stagnace dochází opět k otevření klinického výzkumu i u skupiny úzkostných onemocnění. V našem přehledu proto okrajově zmiňujeme i aktuálně hlášené klinické výzkumy, které přinášejí možný výhled léčby generalizované úzkostné poruchy do budoucna.
Psychiatr. praxi. 2020;21(2):74-77 | DOI: 10.36290/psy.2020.013
Mezi komorbidní poruchy schizofrenie patří také obsedantně kompulzivní porucha. Ačkoliv tyto dvě poruchy tvoří nezávislé diagnostické kategorie, jejich charakteristiky vykazují vzájemnou podobnost a může také docházet k překryvu jejich symptomatiky. Výskyt obsedantně kompulzivní poruchy je předpokládán až u 12 % pacientů se schizofrenií. Tyto poznatky vedou k návrhům kategorie poruch schizoobsedantního spektra a vymezení schizoobsedantní poruchy jako samostatné jednotky vykazující rozdíly oproti schizofrenii i obsedantně kompulzivní poruše. Klinický význam schizoobsedantních příznaků lze popsat z 3 hledisek: Obsedantně kompulzivní symptomatika může...
Psychiatr. praxi. 2020;21(2):78-82 | DOI: 10.36290/psy.2020.014
Práce je zaměřena na dostupnou léčbu farmakorezistentní schizofrenie v běžné klinické praxi. Literární údaje a klinické zkušenosti ukazují na nutnost vyloučení pseudorezistence, která je často dána nonadherencí. Zlatým standardem je klozapin. Další možnosti zahrnují augmentaci a kombinaci antipsychotik, pro tyto strategie však máme málo důkazů o jejich účinnosti a výsledky jsou inkonzistentní. Augmentace je převážně cílena na přetrvávající a převládající příznaky (depresivní a negativní příznaky, kognitivní deficit). Nejčastěji užívanou kombinací je klozapin a antipsychotikum, které je k němu z hlediska farmakologického profilu komplementární.
Psychiatr. praxi. 2020;21(2):83-88 | DOI: 10.36290/psy.2020.015
Vztah mezi psychikou a imunitním systémem člověka je znám z klinické praxe - krátkodobý stres je funkční, fyziologickou reakcí, která stimuluje imunitní systém. Stejně tak krátkodobý zánět je přirozenou reakcí na zranění či infekci. Naopak chronický stres zhoršuje reakci nervového, endokrinního a imunitního systému a může vést k imunodeficienci. Přehledná práce shrnuje klinické zkušenosti internisty se zaměřením na klinickou výživu a intenzivní metabolickou péči u psychiatrických nemocných a vybrané dosavadní významné poznatky v oblasti duševního stavu a imunity.
Psychiatr. praxi. 2020;21(2):90-95 | DOI: 10.36290/psy.2020.016
Rozpoznání poruch nálady a jejich léčba se v posledních letech značně zlepšuje. V rámci veřejného zdraví a problematiky rozvoje depresivní poruchy je důležité výzkumně identifikovat rizikové faktory, které se podílejí na jejím vzniku. Jedním z rizikových faktorů je manželský nesoulad, avšak hlubší pochopení konkrétních činitelů v procesu vztahové problematiky, rozvoje a udržování depresivní poruchy je dosud málo známé. Pro zlepšení léčebných výstupů je zapotřebí dalšího výzkumu interpersonálních faktorů podílejících se na nástupu a průběhu depresivní poruchy.
Psychiatr. praxi. 2020;21(2):100-104 | DOI: 10.36290/psy.2020.018
Odvykací lůžkové programy se v České republice rozvinuly z původního apolinářského modelu, v každém zařízení proběhla adaptace tohoto modelu různě, nicméně programy vykazovaly některé společné znaky - vysokou míru strukturace programu, velkou míru kontroly pacienta, hierarchické léčebné společenství se silnou rolí personálu, rozsáhlá pravidla a sankční systémy, paušální programovou nabídku, vysokou míru omezení v kontaktu s původním prostředím. Mnoho těchto prvků neodpovídá možnostem a potřebám dnešního pacienta, současným společenským hodnotám a neumožňují vytvořit takové terapeutické prostředí a vztah, ve kterém by pacient mohl otevřeně nabídnout...
Psychiatr. praxi. 2020;21(2):105-107 | DOI: 10.36290/psy.2020.019
Extrémní agresivní chování u dětí a adolescentů může vést ke zranění až smrti druhé osoby. Trestný čin vraždy spáchané dětmi a dospívajícími je relativně vzácný, stojí na pomezí kriminalistiky, psychologie, psychiatrie a pedagogiky. V našem souboru 26 dětských a dospívajících pachatelů vražedného jednání ve stadiu dokonaném nebo pokusu se vyskytla pouze 1 psychotická porucha, 3 sexuální poruchy, ve 22 případech byl zjištěn disharmonický vývoj osobnosti.
Psychiatr. praxi. 2020;21(2):108-111 | DOI: 10.36290/psy.2020.020
Tento článek pojednává o povinné mlčenlivosti zdravotníků, popisuje její věcný rozsah. Jsou rozebírány situace, které nejsou dle platné právní úpravy považovány za prolomení povinné mlčenlivosti. Dále se tento článek zaměřuje na rozbor spolupráce zdravotníků se soudy v občanskoprávním řízení a v trestním řízení a rovněž na jejich spolupráci s Policií ČR.
Psychiatr. praxi. 2020;21(2):96-99 | DOI: 10.36290/psy.2020.017
Kazuistika popisuje případ jedenáctileté pacientky asijského původu, která byla přijata do Dětské nemocnice k došetření pro měsíc trvající potíže s polykáním stravy i tekutin, hypersalivací a pliváním, které vedlo k váhovému úbytku. U pacientky byla prováděna vyšetření k vyloučení organických příčin a zároveň bylo vysloveno podezření na psychogenní původ obtíží, proto bylo vyžádáno psychologické a následně i psychiatrické konzilium. Na základě těchto konzilií byla navržena diagnóza akutní psychotická porucha v důsledku dekompenzace neurovývojové poruchy z okruhu autistického spektra. Pacientka byla přeložena k hospitalizaci na psychiatrickou kliniku,...