Článek představuje strukturu a náplň dvanáctidenního hospitalizačního programu zaměřeného na diagnostiku a psychoedukaci poruch pozornosti u dospělých pacientů. Program probíhá na specializovaném oddělení, které propojuje klinické vyšetření s každodenní psychoedukací zaměřenou na porozumění ADHD a jiným poruchám pozornosti, zvládání jejich projevů a podporu seberegulace. Součástí programu je mezioborová spolupráce zahrnující psychiatra, klinického psychologa, neurologa, nutričního terapeuta, fyzioterapeuta, somnologa, adiktologa a muzikoterapeuta. Text přibližuje koncepci programu, specifika skupinové práce v rámci psychoedukačních modulů a přínosy intenzivního krátkodobého formátu pro zvýšení motivace, sebepoznání, diagnostiky a plánování další léčby. Diskutovány jsou také zkušenosti z praxe a doporučení pro další rozvoj podobných služeb.

ADHD u dospělých žen zůstává často po dlouhou dobu nerozpoznáno a nezřídka je chybně diagnostikováno jako úzkostná a/nebo depresivní porucha; případně je potížím přisuzována porucha regulace emocí nebo nespecifické přetížení v souvislosti s rodinnými a pečovatelskými rolemi. Klinická prezentace bývá ve srovnání s muži méně nápadná navenek (nižší míra rušivé motorické hyperaktivity) a častěji má internalizovaný charakter - dominuje nepozornost, dysregulace exekutivních funkcí, chronická dezorganizace a emoční dysregulace. Specifickou dimenzi představuje proměnlivost obtíží v návaznosti na fluktuace reprodukčních hormonů napříč životními etapami (menstruační cyklus, těhotenství a poporodní období, perimenopauza). Cílem článku je shrnout typické projevy ADHD u dospělých žen, nejčastější zdroje diagnostických omylů a praktické klinické důsledky hormonálně podmíněné variability symptomů.

Úvodní část přehledového článku o ADHD prezentuje prevalenci, historický vývoj, etiologii, symptomy a diagnostiku včetně významu psychologického vyšetření. Dále se věnuje farmakoterapeutickým možnostem ADHD dostupných v České republice, včetně jejich účinnosti, nežádoucích účinků, interakcí s jinými léčivy, zdravotních rizik a specifických aspektů užívání v graviditě a laktaci. Rovněž popisuje odlišnosti mezi ADHD v dětství a dospělosti.

Druhá část přehledového článku o ADHD se zaměřuje na časté komorbidní poruchy vyskytující se současně s ADHD, jejich diferenciální diagnostiku a současné farmakoterapeutické přístupy zaměřené na ADHD i jednotlivé komorbidity. Rovněž se věnuje problematice automutilačního a suicidálního chování u pacientů s ADHD a možnostem jeho farmakologické intervence.

ADHD tvoří součást spektra neurovývojových poruch, stejně jako např. Aspergerův syndrom, a jako každá z nich je definována poruchou růstu a zrání neuronů vedoucí ke strukturálním i funkčním odchylkám centrálního nervového systému. Pokusy o systematičtější definici biomarkerů těchto odchylek souvisí se snahou najít souvislost s funkčními charakteristikami této skupiny diagnóz. Postupující možnosti vyšetření vycházejí především z magnetické rezonance a od volumometrie se přesouvají k pokusu stanovit strukturální odchylky v bílé hmotě mozkové. Tak jako u neurovývojových poruch existují překrývající se oblasti v aspektech struktury bílé hmoty a genomových odchylek, tak u nich existuje i paralela v překrývání se klinických projevů. Všechny neurovývojové poruchy sdílí obecně kognitivní narušení, jehož profil je do jisté míry charakteristický pro konkrétní diagnózu, ale současně bývá jeho podoba u každého jednotlivého pacienta velmi individuální, většinou složená z více typů deficitu různě do sebe zapadajících. Odlišení jednotlivých aspektů kognice je možné při podrobném psychodiagnostickém vyšetření. Kazuistika 33leté pacientky tak nabízí pohled na neurovývojové poruchy jako na kontinuum, nikoliv jako na přísně oddělené nozologické jednotky. V terapii každého individuálního pacienta je výhodné namísto fixace na diagnostickou entitu raději vybrat jednotlivé příznaky, u kterých předpokládáme možnost farmakologického ovlivnění. V případě složeného deficitu s komorbiditami se nevyhneme polyfarmakoterapii, pokud možno co nejšetrnější.

ADHD symptomatika v dospělosti nemusí být pacientovým jediným problémem, mohou ji překrývat další klinicky významné závažné psychiatrické syndromy.

Prezentovaná kazuistika popisuje případ mladé dospělé ženy přicházející do psychiatrické ambulance primárně pro poruchy pozornosti. Je stanovena diagnóza ADHD a pacientka je nastavena na nestimulační medikaci atomoxetinem s dobrým efektem na poruchy pozornosti, impulzivitu, hyperaktivitu a s pozitivním dopadem na fungování ve školním prostředí a lepší časovou organizaci.

K jednej z najčastejších psychických porúch u detí patrí hyperkinetická porucha aktivity a pozornosti (ADHD, Attention Deficit Hyperactivity Disorder). ADHD je komplexná polygenetická porucha s vysokou hereditárnou záťažou a multifaktoriálnou etiológiou. Z výskumov vyplýva, že okrem známych faktorov spolupodieľajúcich sa na patogenéze ADHD (genetické, neurobiochemické, štrukturálne, environmentálne) hrá významnú úlohu aj oxidačný stres. U pacientov s ADHD sa zistili tak zvýšené, ako aj znížené alebo nezmenené markery oxidačného stresu v porovnaní so zdravými jedincami. Medzi látky s antioxidačnými vlastnosťami patria prírodné polyfenolové látky, ktoré môžu vykazovať in vivo aj biomodulačné aktivity na úrovni signálnych dráh a ovplyvňovať tak osud buniek, vrátane nervových buniek. Prostredníctvom týchto aktivít polyfernoly môžu ovplyvňovať pozornosť a hyperaktivitu pacientov s ADHD a prispievať tak k zmierňovaniu prejavov ADHD.

Porucha pozornosti s hyperaktivitou (Attention‑deficit/hyperactivity disorder - ADHD) se u dospělých diagnostikuje na základě charakteristických příznaků a narušení funkčního uplatnění. ADHD u dospělých je spojena s významnou psychiatrickou komorbiditou a vyšší než průměrnou mírou rozvodů, nezaměstnanosti, dopravních nehod a je rizikovým faktorem zneužívání návykových látek. ADHD je spojena s různými charakteristikami zneužívání návykových látek: zneužívání návykových látek přechází rychleji do závislosti a u dospělých s ADHD trvá déle než u těch bez ADHD. "Samoléčba" může být faktorem vysoké míry zneužívání návykových látek u dospělých s ADHD. Farmakologická léčba zahrnuje noradrenergní léčiva a stimulanty, která mají zásadní roli v léčbě ADHD. Léčba snižuje riziko zneužívání návykových látek u pacientů s ADHD. Zahrnuje kombinovanou léčbu závislosti, psychoterapii a farmakoterapii. Monitorování pacientů během léčby je nezbytné k zajištění spolupráce v naplánovaném terapeutickém plánu.

Behaviorální intervence by měly být považovány za první linii léčby nespavosti, i když jsou nutné další důkazy z randomizovaných kontrolovaných studií (RCT) k potvrzení jejich účinnosti u ADHD. Randomizované, kontrolované studie podporují užití melatoninu, který redukuje spánkovou latenci, jako farmakologickou léčbu insomnie u ADHD. Důkazy pro účinnost jiných léků jsou více limitované.

Porucha pozornosti a hyperaktivity (ADHD) patří mezi nejčastější psychiatrické poruchy dětského věku a přetrvává ve většině případů do dospělosti. Diagnóza ADHD by měla být zvažována i v případě, pokud nebyla diagnostikována již v dětství, důležitá je perzistence symptomů a jimi způsobené funkční postižení. Ve farmakoterapii ADHD v dospělosti mají nejlépe prokázanou účinnost se stejnou silou důkazů stimulancia a atomoxetin. Atomoxetin je jediným preparátem se schválenou indikací k léčbě ADHD v dospělosti v ČR. Tento text přináší přehlednou informaci o diagnostice a psychofarmakoterapii ADHD v dospělosti.

ADHD je relativně nová diagnostická jednotka, která ale popisuje dlouho známou symptomatologii. ADHD je geneticky podmíněná neurovývojová porucha, jejíž základní příznaky (nepozornost, hyperaktivita a impulzivita) se modifikují v různých životních obdobích. Porucha začíná v dětství a přes dospívání obvykle pokračuje do dospělosti. Každé věkové období má svá diagnostická i terapeutická specifika.

Hlavním cílem článku je seznámit pediatry s aktuálním pohledem na klinický obraz, epidemiologii, patofyziologii, diagnostiku a terapeutické přístupy k ADHD. Vycházíme z poznatků o této nemoci, jak je uvádí DSM 5, revidovaný diagnostický klasifikační systém duševních poruch, vypracovaný APA (Americká Psychiatrická Asociace). ADHD je nyní vnímána jako neurovývojová porucha, která sice začíná v dětství, ale u více než poloviny případů pokračuje do dospělého věku, kde může být zdrojem následných emočních, vztahových nebo sociálních problémů. Hyperaktivita je obvykle prvním příznakem už v časném věku, důsledky závažného deficitu pozornosti se projeví především až ve škole, i když je porucha pozornosti od počátku trvalou součástí klinického obrazu. Komorbidita komplikuje diagnostický proces. Léčba může přispět k harmonizaci osobnostního rozvoje, budování sebeúcty a lepší socializaci v dospělosti.

Psychosociální změny u matky a otce po narození dítěte, spojené s adaptací na novou rodičovskou roli, jsou rizikovým faktorem pro exacerbaci či nový vznik duševních onemocnění. Raná vztahová vazba rodič‑dítě je důležitá pro nenarušený neurobehaviorální vývoj dítěte. Důležitou roli v těchto procesech hraje kojení. Přítomnost dekompenzovaného duševního onemocnění u rodiče proces budování citové vazby narušuje. Proto je zásadní včasná a účinná terapeutická intervence. Při léčbě matky vybíráme farmakum s ohledem na jeho bezpečnostní profil v laktaci tak, aby terapie nemusela být přerušena. Údaje o bezpečnosti psychofarmak pocházejí z malých observačních studií či jejich meta‑analýz. U většiny léků není jejich bezpečnostní profil znám a jen jej odhadujeme. Aktuální doporučení uvádějí jako relativně bezpečná antidepresiva v laktaci sertralin, paroxetin a nortiptylin; jejich užívání je slučitelné s kojením. Zdá se, že benzodiazepiny a Z‑hypnotika přecházejí do mateřského mléka minimálně a jako nejbezpečnější se jeví oxazepam, alprazolam a zolpidem. Metylfenidát užívaný v terapii ADHD je rovněž považován za slučitelný s kojením.

Atomoxetin je selektivní inhibitor presynaptického zpětného vychytávání noraderenalinu, určený k léčbě ADHD (F90.0) u dětí starších 6 let, dospívajících a dospělých. Vedle zlepšení jádrových příznaků ADHD (nepozornosti, hyperaktivity a impulzivity) je prokázaný pozitivní efekt na projevy řady komorbidních poruch a zvýšení kvality života. Nejčastější nežádoucí účinky jsou bolesti hlavy a břicha a nechutenství. Pro možné riziko zhoršení kardiovaskulárních parametrů je doporučena pravidelná monitorace krevního tlaku a srdeční frekvence. Velkou výhodou je perzistence atomoxetinu v CNS, která umožňuje jeho podávání v jedné denní dávce. Terapeutický efekt přetrvává 24 hodin, a tak pokryje nejen příznaky ADHD v době školního vyučování, ale například i během odpoledních studijních či volnočasových aktivit a večerní přípravu na spánek.

K léčbě atomoxetinem by mělo být přistoupeno u pacientů s ADHD, kteří nereagují na stimulancia, u pacientů, kteří mají komorbidní poruchy (tiky, anxietu, enurézu, poruchy spánku, problémy s jídlem) nebo u kterých je riziko abúzu drog. Atomoxetin by měl být nasazován zkříženou formou, v postupně zvyšujících se dávkách při současném snižování dávek metylfenidátu. Volba metody převodu záleží na úsudku lékaře a měla by odpovídat individuálním potřebám pacienta.

Článek se věnuje nejdůležitějším tématům v rámci otázky zdravého přístupu dětí k technologiím: 1. problematika modrého světla a jeho dopadu
na dětský spánek, 2. používání obrazovek pro urychlení kognitivního vývoje a 3. rané vystavování obrazovkám a pozdější rozvoj ADD/ADHD.
S ohledem na kritické milníky kognitivního vývoje diskutujeme nejvíce rizikovou skupinu, tedy děti ve věku 0 až 6 let. Text shrnuje hlavní poznatky
z aktuálního zahraničního a tuzemského výzkumu, přiložen je i přehled zdravých zásad používání technologií u batolat a předškoláků.

Zpracováno na základě přednášky MUDr. Jana Uhlíře. Porucha pozornosti s hyperaktivitou patří mezi nejčastější neurovývojové poruchy dětského a adolescentního věku a její projevy často významně ovlivňují školní i sociální fungování pacientů. V rámci kongresové přednášky, která zazněla na 22. konferenci Psychiatrie pro praxi v Olomouci ve dnech 27.-28. 11. 2025, se primář MUDr. Jan Uhlíř zaměřil na současné principy léčby ADHD v adolescenci, s důrazem na racionální indikaci farmakoterapie a praktické zkušenosti s nově dostupným lisdexamfetaminem v klinické praxi.

Concerta je metylfenidát s prodlouženým účinkem, užívaný jedenkrát denně, určený pro léčbu ADHD u dětí od 6 let a mladistvých. Concerta (metylfenidát OROS) využívá orální systém s osmotickým, kontrolovaným uvolňováním metylfenidátu přibližně do 12 hodin, což umožňuje dostatečně dlouhou dobu kontroly symptomů ADHD během dne. Ve srovnání s metylfenidátem IR přináší nová léková forma metylfenidátu OROS četné výhody: jednoduché dávkování zvyšuje adherenci léčby, snižuje riziko stigmatizace i zneužití přípravku a stabilita plazmatických hladin přispívá k výraznějšímu účinku na neurokognitivní a behaviorální symptomy ADHD, tolerabilitu léku a compliance.

Pořádáno je jako bienále už dvacet let a cílí nejen na pediatry a odborníky na dětské zdraví, ale i péči o dospělé pacienty. Program zahrnoval zhruba 40 několikahodinových sympozií, většina z nich v šesti či sedmi paralelně probíhajících blocích, takže nebylo jednoduché si vybrat ze všech zajímavých témat. Následující popsané bloky se věnovaly inovativní tematice a vyžadovaly předchozí dosavadní zkušenost a základní znalosti.

Zpracováno na základě přednášek prof. MUDr. Martina Anderse, Ph.D., a MUDr. Pavla Vohlídky Na 68. česko-slovenské psychofarmakologické konferenci konané ve dnech 14.–18. ledna 2026 v Mariánských Lázních zazněly v rámci sympozia společnosti EGIS Praha, spol. s r. o., dvě přednášky. Jako první vystoupil prof. MUDr. Martin Anders, Ph.D., s přednáškou věnovanou renesanci pohledu na tradiční molekuly v kontextu moderní psychiatrie. Zaměřil se především na problematiku terapeutické rezistence a specifického postavení tofizopamu v léčbě úzkostných stavů. Druhá přednáška v podání MUDr. Pavla Vohlídky se věnovala problematice poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) v dospělosti, zejména jejímu rozpoznání v klinické praxi, specifikům subjektivního prožívání pacientů a přínosu adekvátní farmakoterapie.

Sdělení podává přehled současné mezinárodní psychofarmakologické praxe v léčbě hyperkinetického syndromu, kterou srovnává se současností a perspektivou léčby v České republice. Článek klade důraz na zaznamenání všech léků, které jsou vhodné pro jednotlivé typy hyperkinetického syndromu a komorbidních poruch chování.

Zpracováno na základě přednášky MUDr. Hedviky Ernsten - Diferenciální diagnostika a vyšetřovací metody ADHD

Děti narozené předčasně jsou ve zvýšeném riziku psychiatrických poruch, především neurovývojových a behaviorálních. Pozornost věnovaná této zdravotní oblasti je však výrazně menší v porovnání se somatickou stránkou. Cílem tohoto článku je shrnout nejvýznamnější poznatky studií zaměřených na duševních zdraví této rizikové skupiny, informovat o probíhajícím výzkumném projektu u sledované populace dětí s velmi nízkou porodní hmotností a načrtnout koncept psychologicko-psychiatrické péče o děti s těžkou perinatální zátěží vycházející z komplexního uchopení problematiky dítěte a rodiny.

Článek přináší ucelený souhrn informací o stabilizátorech nálady, které jsou v současnosti léčebně indikovány v běžné klinické psychiatrické praxi v České republice. Stabilizátory nálady se používají ke snížení rizika nástupu depresivní nebo manické fáze v rámci bipolární nebo schizoafektivní poruchy. Pozornost je věnována lithiu, jeho farmakologickému profilu, ověřené účinnosti a nežádoucím účinkům spojeným s jeho podáváním. Dále jsou podrobně z farmakologického i psychiatrického pohledu popsány i thymostabilizačně působící antiepileptika valproát sodný, karbamazepin a lamotrigin. Sdělení zahrnuje souhrn doporučení pro klinickou praxi.

Telemedicína představuje moderní způsob poskytování zdravotní péče, který využívá informační a komunikační technologie k realizaci kontaktu mezi lékařem a pacientem na dálku. Jejím cílem je zlepšit dostupnost odborné péče, usnadnit dlouhodobé sledování pacientů a efektivněji využívat kapacitu zdravotnického systému. V České republice patří mezi obory, které začaly telemedicínu systematicky využívat mezi prvními, právě dětská psychiatrie. Od ledna 2024 je oficiálně dostupný výkon Distanční kontakt v pedopsychiatrii za použití videokamery, který se stal významným doplňkem ambulantní péče. Tento článek shrnuje dvouleté klinické zkušenosti s poskytováním telemedicínských služeb, představuje výsledky dotazníkového šetření mezi rodiči a dětmi a analyzuje výzvy spojené s rozvojem digitálních nástrojů a technologií v pedopsychiatrii.

Ketamin v subanestetických dávkách představuje rychle působící a bezpečnou intervenci s nejlépe doloženým efektem u velké depresivní poruchy, zejména u deprese rezistentní na léčbu. U části pacientů dochází také k rychlé redukci suicidálních myšlenek. Efekt jednorázového podání bývá časově omezený a obvykle vyžaduje opakované či udržovací podávání v definovaném klinickém režimu. V praxi se setkáváme s off-label použitím racemického ketaminu a intranazálním S-ketaminem (Spravato®) v oficiálně schválených indikacích, zatímco R-ketamin zůstává experimentální. Nejčastější cesty podání jsou intravenózní a intranazální, alternativně intramuskulární, subkutánní či perorální, včetně zkoumaných forem s prodlouženým uvolňováním. Mimo depresivní poruchy jsou dostupná data heterogenní a často omezená; nejvíce pozornosti je věnováno potenciálu v léčbě posttraumatické stresové poruchy a obsedantně-kompulzivní poruchy, avšak výsledky jsou smíšené a pro rutinní klinické zavedení chybí standardizované protokoly. V adiktologii se ketamin zkoumá jako adjuvans k psychoterapii u některých návykových poruch s potenciálem ovlivnit craving a relaps, avšak důkazy jsou zatím limitované a indikace vyžadují opatrnost. Ketamin má při správném výběru pacientů a adekvátní monitoraci příznivý bezpečnostní profil, s přechodnými disociativními, psychotomimetickými a sympatomimetickými účinky. Při opakovaném podávání je doporučena monitorace krevního tlaku, symptomů uropatie, jaterních testů a systematické zhodnocení rizika abúzu a lékových interakcí.

Úvod: Depresivní porucha je jednou z nejčastějších psychických poruch, nicméně mnoho pacientů nemá přístup k odpovídající psychoterapii pro omezenou dostupnost služeb, stigmatizaci či finanční bariéry. Internetové programy založené na kognitivně-behaviorální terapii (KBT) představují inovativní a dostupnou alternativu ke standardní psychoterapii. Tato studie se zaměřuje na hodnocení proveditelnosti, adherence a účinnosti on-line KBT programu pro osoby s mírnými až středně těžkými depresivními příznaky. Metoda: Do programu vstoupilo mezi 1. lednem a 30. květnem 2024 celkem 188 pacientů, kteří byli doporučeni zdravotními pojišťovnami na základě doporučení ambulantních psychiatrů nebo praktických lékařů, z toho 126 bylo zařazeno do studie. K měření depresivních a úzkostných příznaků byly na počátku použity škály PHQ-9, GAD-7 a BAI. PHQ-9 a GAD-7 pacienti vyplňovali před začátkem terapie a v průběhu každého modulu. Adherence byla definována jako dokončení alespoň 6 modulů z celkových 11. Výsledky: Celkem 65 pacientů (51,6 % vzorku) dokončilo 6 modulů. U těchto pacientů bylo zaznamenáno statisticky významné snížení příznaků deprese i úzkosti (PHQ-9, párový t-test: t = 5,883 df = 63; p < 0,0001; GAD-7: t = 5,273 df = 63; p < 0,001). Velikost efektu (u PHQ-9; Cohenovo d = 0,98 u GAD-7 Cohenovo d = 0,62) naznačuje vysokou účinnost programu. Analýza adherence ukázala, že vyšší adherence negativně korelovala se závažnosti depresivních příznaků na počátku léčby, nesouvisela však s efektivitou léčby. Závěr: Výsledky ukazují, že on-line KBT program je proveditelný a efektivní nástroj pro pacienty s mírnou až středně těžkou depresí. Program představuje významný krok ke zlepšení dostupnosti terapeutické péče a překonání bariér spojených s tradiční léčbou.

Tento článek se zabývá skrytým a závažným fenoménem, který má devastující psychologické, sociální a finanční dopady. Jedná se o poměrně nový typ zločinu, který promyšleně cílí na základní lidské potřeby po lásce a vztahu. Článek vyvrací některé mylné představy vážící se k profilu obětí. Vysvětluje techniky psychologické manipulace, jako je love bombing, zrcadlení a vytvoření traumatické vazby. Prostřednictvím dvou kazuistik demonstruje, jak se psychologická manipulace a trauma projevují v klinickém obraze obětí. Článek se věnuje obtížné diferenciální diagnostice a argumentuje, že zdánlivě bludné přesvědčení o existenci vztahu není primární psychopatologií, ale obrannou reakcí na trauma. Vzhledem k povaze tohoto fenoménu je zdůrazněn trauma-informovaný přístup v léčbě.

Autoři článku chtějí poukázat na význam EEG biofeedbackové (rovněž známé jako neurofeedbackové) terapie v léčbě ADHD, která je jeho nejčastější a nejlépe validizovanou indikací. Farmakologická léčba poruch ADHD/ADD se historicky stala jedinou efektivní intervencí pro zmírnění hlavních symptomů tohoto stavu. Existuje však zhruba 25 % nonrespondérů na psychofarmakologickou léčbu. Těmto dětem je potřeba nabídnout jiné biologické přístupy k terapii tak závažné poruchy, neboť pouze pedagogicko-psychologickými intervencemi není porucha zvládnutelná.